Časopis Státní zastupitelství 6/2012

JUDr. Lumír Crha, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, e-mail: crha@nsz.brn.justice.cz

Dovolil jsem si parafrázovat název článku Mgr. Ondřeje Valy, který je zaměstnancem Kanceláře Veřejného ochránce práv a který se v předchozím příspěvku zabývá agendou státních zástupců, tedy dozorem nad výkonem detence ve školských zařízeních. Státní zastupitelství provádí tento dozor na základě ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSZ), a ustanovení § 39 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů (dále jen ZVÚOV).

JUDr. Jan Lata, Ph.D., státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, email: lata@nsz.brn.justice.cz

Diskuse o tom, zda soustava státního zastupitelství (a soudů) má být čtyř či třístupňová (s logickým vyústěním ve zrušení vrchních státních zastupitelství neb jiný stupeň dost dobře zrušiti nelze) nás patrně bude provázet ještě po delší dobu. Jsem proto potěšen, že polemika mezi Janem Jakovcem a Pavlem Komárem o smysluplnosti vrchních státních zastupitelství (viz č. 3/12) se dočkala reakce z pera Vladimíra Nováka (viz č. 5/12). Ne všechna autorova stanoviska však pokládám za korektní a věcně správná a budiž mi proto dovolena stručná reakce. V prvé řadě netuším, coby mělo být „ilegálního“ na přípravě paragrafového znění zákona (byť by i vládou nebyl schválen věcný záměr). Je-li schválení nového zákona o státním zastupitelství vládní prioritou (jak se alespoň z prohlášení vlády jeví), je jen chvályhodné, že je zpracováván do podoby, která umožní rychlejší průběh legislativního procesu.

JUDr. Ivo Ištvan, vrchní státní zástupce v Olomouci, email: istvan@vsz.olm.justice.cz

Článkem „Několik poznámek k rozhodnutí kárného soudu: Co je trestní oznámení a čí byla příslušnost k vyřízení věci“ (uveřejněným v č. 5/2012) se Ilja Khain vrátil k rozsudku kárného soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 12 Ksz 5/2012, který se zabýval kárným proviněním spočívajícím v rozhodování vyloučeného státního zástupce o trestním oznámení směřujícím vůči jeho osobě a okolnostmi, za kterých k tomuto rozhodování došlo. Autor předesílá, že zmiňované rozhodnutí nechce hodnotit ani kritizovat, ale jde mu o zamyšlení se nad některými problémy, které podle jeho názoru nebyly zcela objasněny. Ve svém příspěvku proto nejprve cituje výrok rozhodnutí, aby se následně zabýval definicí trestního oznámení, přičemž v této souvislosti zmiňuje ust. § 59 tr. ř., jakož i článek 13 odst. 5 POP NSZ č. 8/2009, o trestním řízení (dále jen POP).

JUDr. Petr Zeman, Ph.D., vedoucí výzkumné skupiny Institut pro kriminologii a sociální prevenci, email: p.zeman@iksp.justice.cz

Znalost veřejného mínění je pro zodpovědné formulování trestní politiky důležitá z řady důvodů. Jak upozorňuje D. A. Green, zatímco výzkum po desetiletí ukazuje, že veřejnost je nedostatečně a špatně informována o problematice kriminality a trestních sankcí, mají v současnosti postoje občanů takovou míru vlivu, kterou lze pokládat za obtížně ospravedlnitelnou. Vidí proto dvě možnosti – buď politici přestanou brát ohled na neinformovanou veřejnost, nebo se veřejnost stane informovanější. Žádný volený politik si však nemůže dovolit ignorovat (byť neinformovaného) voliče, zejména v otázkách tak emotivních, jako je zločin a trest, a doufat v další zvolení. Takové ignorování v závažných otázkách také nemůže trvat dlouho, aniž by vyvolávalo pochyby o demokratické legitimitě.

JUDr. Jan Řeháček, státní zástupce OSZ v Ústí nad Labem, email: jrehacek@osz.uni.justice.cz

Dohodu o vině a trestu lze sjednat v každém trestním řízení, vyjma řízení o zvlášť závažném zločinu a v řízení proti uprchlému. Sjednání dohody o vině a trestu je dále vyloučeno v řízení ve věci mladistvého. Podle § 175a odst. 1 trestního řádu může státní zástupce s obviněným sjednat dohodu o vině a trestu jen v případě, že výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se předmětný skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Podle § 175a odst. 3 trestního řádu je podmínkou sjednání dohody o vině a trestu prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení.

Mgr. Tomáš Palovský, Ph.D.,státní zástupce, Okresní státní zastupitelství Brno – venkov, email: tpalovsky@osz.brnv.justice.cz

Je-li netrestní působnost státního zastupitelství vnímána spíše jako minoritní diskurs ve vlastní soustavě české veřejné žaloby, jakož i na poli tohoto časopisu, jde tento příspěvek k diskusi v pomyslné partikularitě ještě dále. Většina z nás, kteří jsou profesní hantýrkou označováni netrestními specialisty, se s danými situacemi nesetkala, nemusela nad nimi přemýšlet a řešit je. Možná dobře, možná ne. Ustanovení § 35 o. s. ř. je pro státní zastupitelství poměrně „štědré“, vnímáme-li je v kontextu mezinárodní doktríny. Rada Evropy sice v rámci soft-law stanovisek obecným žargonem staví základ pro možnou širší netrestní působnost, její právo aplikující orgán však úlohu veřejné žaloby mimo trestní řízení shrnul pod pojem „ochrana rule of law“.

Mgr. Ondřej Vala, právník, Kancelář Veřejného ochránce práv, email: vala@ochrance.cz

De lege lata na základě ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993, o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o státním zastupitelství), vykonává státní zastupitelství dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda. Je tak reflektována skutečnost, že ochrana osob omezených na svobodě je veřejným zájmem.

JUDr. Bystrík Šramel, Fakulta práva Paneurópskej vysokej školy,email: bystrik.sramel@gmail.com

Sústavu štátnych orgánov všetkých súčasných moderných demokratických a právnych krajín neodmysliteľne tvoria aj orgány verejnej žaloby. Tieto orgány, bez ohľadu na ich označenie (prokuratúra či štátne zastupiteľstvo) plnia v štáte a spoločnosti veľmi významné úlohy, ktorých cieľom je predovšetkým presadzovanie princípov právneho štátu a spolupôsobenie pri zabezpečovaní spravodlivosti a ochrane základných ľudských práv a slobôd. Uvedené ciele dosahujú orgány verejnej žaloby prostredníctvom realizácie svojej pôsobnosti, ktorá je v prevažnej väčšine demokratických štátov vymedzená v zákonoch upravujúcich organizáciu a pôsobnosť verejnej žaloby. Pôsobnosť orgánov verejnej žaloby nie je však v jednotlivých krajinách upravená rovnakým spôsobom, čo je determinované predovšetkým rozdielnym kultúrno-historickým vývojom a rozdielnymi spoločensko-politickými podmienkami. V nasledujúcom článku sa budem venovať otázke tzv. netrestnej pôsobnosti orgánov verejnej žaloby, a to krajín V4. V prvej časti poukážem na teoretické východiská a základné dôvody existencie netrestnej pôsobnosti vo všeobecnosti. V nasledujúcich častiach príspevku sa budem venovať analýze spôsobu vymedzenia netrestnej pôsobnosti orgánov verejnej žaloby v jednotlivých krajinách V4 a jej komparatívnemu zhodnoteniu.