Časopis Státní zastupitelství 6/2013

  • Obchodování s lidmi – novodobé otroctví (Danuta Koné Król, Ingrid Záhorová-Nedbálková, Jana Zezulová)
  • Akce Bolero (Anna Richterová, Radim Kadlček)
  • Aktivity Eurojustu zaměřené na potírání obchodu s lidmi (Lukáš Starý)
  • Polemika: Má být zpřesněna forma ukládání pokynů v rámci soustavy státního zastupitelství? (Jan Lata, Jan Vučka)
  • Analýza návrhu nařízení zakládajícího Úřad evropského veřejného žalobce a perspektivy jeho přijetí: zlom v evropeizaci trestního práva? (Robert Zbíral)
  • O jednom nálezu, porodech a o svobodě (Pavel Uhl)
  • K některým výkladovým problémům zákona o zdravotních službách z pohledu působnosti státního zastupitelství v trestním řízení (Jakub Chromý, Miroslav Růžička)
  • Insolvenční řízení a trestní řízení – vybrané souvislosti (Karel Šabata)
  • Aplikační problémy spojené s trestněprávním postihem pracovního vykořisťování (Michal Šmíd)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 6/2013

Aplikační problémy spojené s trestněprávním postihem pracovního vykořisťování

Mgr. et Bc. Michal Šmíd, Odbor bezpečnostní politiky, Ministerstvo vnitra ČR, email: michal.smid@mvcr.cz

Pracovní vykořisťování je v České republice kriminalizováno od roku 2004. Stalo se tak s nabytím účinnosti novely trestního zákona č. 537/2004 Sb., která velmi výrazně změnila tehdejší pojetí trestného činu obchodování s lidmi. S přijetím uvedené novely se přestala skutková podstata obchodování s lidmi omezovat pouze na problematiku sexuálního vykořisťování, nově začalo být postihováno i obchodování za účelem otroctví, nevolnictví, nucené práce a jiných forem vykořisťování. Podnětem k provedení této změny byla především nutnost implementovat Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/JHA. Rozšíření skutkové podstaty obchodování s lidmi mimo jiné znamenalo i přijetí nových pojmů do českého trestního práva. Jak ukazuje dosavadní policejní a justiční praxe (Poznámka: Při tvorbě článků bylo vycházeno z deseti známých případů, které nesou znaky pracovního vykořisťování.), největší aplikační potíže činí orgánům činných v trestním řízení pojmy nucené práce a jiné formy vykořisťování, přesněji tedy vzájemný vztah těchto pojmů. Na problémy při aplikaci těchto pojmů upozorňuje ve své zprávě i Nejvyšší státní zastupitelství (Zpráva o činnosti státního zastupitelství, 2011).

Insolvenční řízení a trestní řízení vybrané souvislosti

JUDr. Karel Šabata, PhD.soudce, Okresní soud v Uherském Hradišti, email: ksabata@osoud.uhr.justice.cz

Cílem mého příspěvku je popsat návaznosti insolvenčního řízení a trestního řízení. Problém úpadku dlužníka patří mezi průvodní jevy tržní ekonomiky. V praxi se opakovaně vyskytuje procesní situace, že vůči osobě, proti níž se vede trestní řízení, bývá zahájeno soudem insolvenční řízení. Souhlasím s těmi, kdo tvrdí, že řešení úpadku patří k problematice, s níž by se měl seznámit každý podnikatel a také spotřebitel. Právní úprava insolvenčního řízení je obsažena v tzv. insolvenčním zákoně, což je zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který nabyl účinnosti od 1. 1. 2008. V rámci insolvenčního řízení je možno rozlišit několik fází, přičemž každá fáze má jiné dopady na práva a povinnosti dlužníka i práva jeho věřitelů. Pokud tedy probíhá insolvenční řízení je zapotřebí zjistit, v jaké fázi se insolvenční řízení nachází.

K některým výkladovým problémům zákona o zdravotních službách z pohledu působnosti státního zastupitelství v trestním řízení

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D.,státní zástupce analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, email: chromy@nsz.brn.justice.cz
JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D.,ředitel analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, email: ruzicka@nsz.brn.justice.cz

Dnem 1. 4. 2012 nabyl účinnosti nový zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon č. 372/2011 Sb.“), který jako předpis kodexového typu nahrazuje dosavadní, v mnohých ohledech překonanou úpravu poskytování zdravotní péče, jak vyplývala ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 20/1966 Sb.“), zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, a z řady dalších předpisů tyto zákony provádějící. Proti tomuto zákonu přijatému Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky ve zrychlené legislativní proceduře po jeho zamítnutí, resp. vrácení Senátem Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, byla podána ústavní stížnost s návrhem na zrušení.

O jednom nálezu, porodech a o svobodě

Pavel Uhl, advokát, email: advokat@uhl.cz

Dne 28. srpna 2013 vyhlásil Ústavní soud veřejně svůj nález ze dne 24. července 2013 vydaný pod sp. zn. I. ÚS 4457/12 ve věci sporu mezi odsouzenou porodní asistentkou a obecnými soudy, které ji odsoudily. Tento nález vzbudil sice mediální pozornost, protože se týká jinak sledované kauzy, nicméně způsob, jakým média o nálezu referovala, nepokrývá plně ústavněprávní rozměr dané problematiky. Média ostatně neanalyzovala ani jiné otázky každodenního práva, jichž se nález dotkl, ačkoliv tak Ústavní soud činí málokdy. Dlužno dodat, že ani nález neřešil všechny otázky, které byly Ústavnímu soudu předestřeny. Navzdory tomu, že některé otázky zůstaly právně otevřené, se sluší si provést určitou dílčí rekapitulaci.

Analýza návrhu nařízení zakládajícího Úřad evropského veřejného žalobce a perspektivy jeho přijetí: zlom v europeizaci trestního práva?

JUDr. PhDr. Robert Zbíral, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, email: robert.zbiral@upol.cz

Trestní právo[1] je považováno za specifickou oblast právních řádů členských států EU, přesto se ani ono nevyhnulo značné europeizaci. Ta měla dosud především charakter horizontální spolupráce, nicméně v poslední době se objevují čím dál tím častěji náznaky harmonizačního úsilí. Jedním z nejtypičtějších příkladů je myšlenka na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, nové nadnárodní instituce předvídané čl. 86 SFEU, která by měla vyšetřovat a žalovat trestné činy poškozující finanční zájmy EU. V červenci 2013 Komise předložila návrh nařízení provádějící daný právní základ. Příspěvek tento návrh představuje a pokouší se zhodnotit další průběh schvalovacího procesu.

[1]     Článek byl sepsán v rámci projektu IGA „Eurojust jako orgán justiční spolupráce členských států v trestních věcech a perspektivy jeho přeměny v Úřad evropského veřejného žalobce“. Autor děkuje Filipu Ščerbovi za připomínky k textu.

Aktivity Eurojustu zaměřené na potírání obchodování s lidmi

Mgr. Lukáš Starý, národní člen České republiky v Eurojustu, email: lstary@eurojust.europa.eu

Toto tematicky zaměřené vydání Státního zastupitelství je vhodnou příležitostí k prezentaci činnosti českého zastoupení v Eurojustu, potažmo celého Eurojustu v oblasti, která se netýká přímo práce na případech mezinárodní justiční spolupráce, nicméně která s touto činností úzce souvisí. Následující řádky jsou současně shrnutím nejdůležitějších aktivit Eurojustu zaměřených na potírání obchodování s lidmi. Hned na počátku tohoto příspěvku bych však chtěl upozornit čtenáře, kteří hledají praktické poznatky využitelné v denní praxi, že tyto naleznou zejména v jiných článcích tohoto periodika. Mezi cíle Eurojustu patří i „jinak podporovat příslušné orgány členských států za účelem zvyšování účinnosti jejich činnosti při vyšetřování a stíhání”. Potírání obchodování s lidmi patří mezi priority Eurojustu a této problematice tak věnuje náležitá pozornost. Než se však dostanu k jejímu popisu, dovolte mi se krátce zmínit o některých aspektech činnosti Eurojustu, které přiblíží jeho fungování. Vrcholným orgánem organizace je Kolegium složené ze všech 28 národních členů zastupujících členské státy Evropské unie. Kolegium rozhoduje prakticky o všem zásadním v Eurojustu počínaje registrací případů a konče schvalováním rozpočtu organizace. Eurojust je konfrontován nejen s případy mezinárodní justiční spolupráce, ale rovněž napřílad s problematikou spojenou s činností unijních orgánů.

Akce Bolero

JUDr. Anna Richterová, zástupkyně národního člena České republiky v Eurojustu, email: arichterova@eurojust.europa.eu
Mgr. Radim Kadlček, státní zástupce, Krajské státní zastupitelství  v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, email: rkadlcek@ksz.lbc.justice.cz

V nedávné minulosti dospěl ke konci případ, ve kterém Česká republika uzavřela první dohodu o zřízení společného vyšetřovacího týmu (SVT) se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska. Práce týmu byla zajímavá a plná netradičních „výzev“ zejména vzhledem k zásadním odlišnostem právních systémů dotčených států. Rádi bychom vás tímto seznámili s praktickými zkušenostmi s trestním řízením vedeným v rámci společného vyšetřovacího týmu. Tento případ začal zcela nenápadně dne 2. 7. 2010, kdy matka jedné z poškozených oznámila orgánům činným v trestním řízení, že její dcera odjela do Velké Británie, v dohodnuté době se nevrátila a má proto strach, že je někde nuceně držena. Oznámení, kterých policie přijímá stovky. Policejní orgán Služby kriminální policie a vyšetřování, ÚO Česká Lípa, sepsal záznam
o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. pro podezření ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. ř.

Obchodování s lidmi – novodobé otroctví

Mgr. Danuta Koné Król, státní zástupkyně MO NSZ, email: krol@nsz.brn.justice.cz
JUDr. Ingrid Záhorová-Nedbálková, státní zástupkyně OMOP NSZ,, zástupce národního korespondenta pro boj proti obchodování s lidmi, email: nedbalkova@nsz.brn.justice.cz
JUDr. Jana Zezulová, Ph.D., státní zástupkyně ALO NSZ, národní korespondent pro boj proti obchodování s lidmi, email: zezulova@nsz.brn.justice.cz

Obchodování s lidmi je jednou z nejvíce výnosných forem páchání organizované trestné činnosti. Právem je považováno za jeden z nejzávažnějších trestných činů všude na světě, neboť představuje hrubé porušení základních lidských práv a lze jej označit za moderní formou otroctví. Obchod s lidmi má mnoho různých forem a s měnícími se sociálními a ekonomickými okolnostmi se vyvíjí. Je zaměřen na muže, ženy, dívky i chlapce v situacích, kdy jsou zranitelní. Podle odhadů ILO (2012) jsou ročně ve světě obchodovány až dva miliony osob. Ženy a dívky představují větší podíl – 11.4 milionů (55 %), muži a chlapci 9.5 milionů (45 %). Dětských obětí je zhruba 5,5 milionů (26 %). Z celkového počtu 20.9 milionů představuje 18.7 milionů osob vykořisťovaných v soukromých ekonomikách jednotlivci či podniky (z toho 4.5 milionů pak tvoří oběti sexuálního vykořisťování a 14.2 milionů oběti nuceného pracovního vykořisťování v zemědělství, stavebnictví či v domácnostech).