Časopis Státní zastupitelství 3/2014

  • Rozhovor s Annou Šabatovou
  • Policejní provokace v teorii, legislativě a judikatuře (Jan Musil)
  • Úvahy nad provokací, a to nejen policejní (František Púry, Ivo Kouřil)
  • Zkouška spolehlivosti jako důkaz v trestním řízení (Igor Stříž)
  • Niekolko poznámok k použitiu agenta v slovenskom trestnom konaní (Jozef Čentéš)
  • Polemika: Státní zástupci – novináři: co nám vadí na těch druhých? (Ondřej Kundra, Roman Kafka)
  • Materiální stránka trestného činu jako předmět dokazování (Vybrané trestněprávní a trestněprocesní aspekty) (Vladimír Kratochvíl)
  • Doteky, imunity, prozařování. K působení ústavního pořádku na trestní právo (Jan Kysela)
  • K prohlídkám jiných prostor a pozemků v přípravném řízení po novele trestního řádu provedené zákonem č. 459/2011 Sb. (Marta Szakanderová, Miroslav Růžička)
  • K prohlídce u advokáta v trestním řízení (Radek Bartoš)
  • K otázce zaviněného řízení v opilosti v judikatuře Nejvyššího správního soudu (Zdeněk Kühn)
  • Návrhy státního zastupitelství na zahájení řízení ve věci vyslovení převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (Jan Záruba)  

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 3/2014

Zkouška spolehlivosti jako důkaz v trestním řízení

JUDr. Igor Stříž, první náměstek nejvyššího státního zástupce, Nejvyšší státní zastupitelství, email: striz@nsz.brn.justice.cz

 

Od okamžiku, kdy byl zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, zaveden institut zkoušky spolehlivosti do právního řádu České republiky, byla zahájena diskuse o použití výsledku zkoušky spolehlivosti jako důkazu v trestním řízení. Ačkoliv byla zkouška spolehlivosti zařazena toliko do části druhé zákona o Policii ČR, která upravovala postavení, úkoly, oprávnění a povinnosti tehdejší Inspekce policie, nebyla upravena jako důkazní prostředek v trestním řádu ani v jiném procesním předpisu. Ovšem již důvodová zpráva k zákonu o Policii ČR kromě stručné charakteristiky tohoto institutu zmiňuje, že „Možnost použít výsledek testu v trestním řízení vedeném o jednání policisty nebo zaměstnance, kterého se dopustil z důvodu použití testu, není vyloučena. Jednání policisty nebo zaměstnance, vůči němuž byla zkouška použita, však především může být důvodem k zahájení úkonů trestního řízení.“ A skutečně prvotní úvahy a diskuse mezi odbornou veřejností, souběžně s prvními praktickými výsledky prováděných zkoušek spolehlivosti, opatrně připouštěly možnost použít výsledky zkoušky přinejmenším jako podklad pro zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 a násl. trestního řádu.

 

The endurance test as evidence  in criminal proceedings

The article deals with the credibility testing, adopted for the Act of the General Inspectorate of Security Forces, and reflections of the possibility to use it as evidence in criminal proceedings. In the introduction dominates brief analysis of current case law on that question, in particular two contradictory decisions of the Supreme Court. Then it analyzes causes and arguments leading to the conclusion of the inapplicability of the reliability of the test result in criminal proceedings, if maintained for an offense which was the subject of examination. However, the conclusion of this article does not prevent the use of reliability tests in disciplinary proceedings, disciplinary and in proceedings relating to service or labor management.

 

Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let

JUDr. Jana Zezulová, Ph.D., zástupkyně ředitele analytického a legislativního odboru, Nejvyšší státní zastupitelství, email: zezulova@nsz.brn.justice.cz

První část mého příspěvku je věnována problematice prověřování skutečností o spáchání činu jinak trestného dítětem mladším patnácti let a související rozhodovací činnosti Ústavního soudu k otázkám práva dítěte na obhajobu v rámci prověřování, nahlížení do spisu či doručení usnesení o odložení věci. Jak již bylo mnohokrát uvedeno, řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), je občanským soudním řízením s některými modifikacemi vyplývajícími z jeho § 96. Není však civilním řízením sporným, ale naopak řízením nesporným, což plyne mimo jiné z toho, jakým způsobem je vymezeno v § 91 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. účastenství v tomto řízení a jakým způsobem se podle § 90 uvedený typ řízení zahajuje. Nesporná povaha řízení ve věcech dětí mladších patnácti let se projevuje i v uplatnění odlišných zásad než ve sporném řízení – neplatí zde zásada dispoziční a zásada projednací, nýbrž zásada oficiality a zásada vyšetřovací.

Návrhy státního zastupitelství na zahájení řízení ve věci vyslovení převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

Mgr. Jan Záruba, ředitel odboru veřejné žaloby v netrestních věcech, Nejvyšší státní zastupitelství, email: zaruba@nsz.brn.justice.cz

Důležitou součástí poslání státního zastupitelství při plnění úkolů v netrestní oblasti je i ochrana lidských práv a základních svobod, jak připomíná i část B přílohy Doporučení CM/Rec (2012)11 Výboru ministrů Rady Evropy o úloze veřejné žaloby v oblasti mimo systém trestní justice přijatého dne 19. září 2012. Proto není nahodilé, že § 8 odst. 2 ve věci uvedené v odstavci 1 písm. g) zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen „ZZŘS“) rozšiřuje pravomoc státního zastupitelství o návrhy na zahájení řízení ve věci vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Do konce roku 2013 mohlo státní zastupitelství do těchto řízení jen vstupovat. Vstupové oprávnění bylo zachováno i po 1. 1. 2014. Podle článku 5 odst. 1 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.) každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě v Úmluvě uvedených případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem. Mimo jiné jde i o případ zákonného držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků.

Petitions of the Public Prosecutor‘s Office to initiate proceedings in the matter of ordering place mentor keeping persons in health care institute

In its introduction the article mentions one of the main missions of the Public Prosecutor’s Office in the course of exercising powers in non-criminal area, which is protection of human rights and fundamental freedoms. With regard to this mission of the Public Prosecutor’s Office, the Act no. 292/2013 Coll., on Special Judicial Procedures, expanded its competence by a possibility to petition the court to initiate proceedings in case of place mentor keeping persons in a health care institute. The article deals with the legal requirements that must be met so that person could be taken to a health care institute, despite the fact that he did not give his written consent. These requirements are paid attention from the view of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, the New Civil Code (Act no. 89/2012 Coll.), the Special Legal Procedures Act (Act no. 292/2013 Coll.) and the Act on Health Services and Conditions of their Provision (Act no. 372/2011 Coll.). In connection with the interpretation of the above mentioned requirements of detention, the article draws attention to procedural acts, through which the Prosecutor’s Office is to contribute as certaining  above referred statutory conditions in proceedings before the Court. In the end the article mentions statutory conditions under which the Court replaces the consent of the person with his placement in a health care institute by its decision in case the person is incapable of taking legal actions due to his state of health, and yet this medical condition requires provision of immediate care.

K otázce zaviněného řízení v opilosti v judikatuře Nejvyššího správního soudu

Doc. JUDr. Zdeněk Kühn, Ph.D., LL.M., S.J.D., soudce Nejvyššího správního soudu, email: zdenek.kuhn@nssoud.cz

Trestní i přestupkové právo upravuje řízení pod vlivem alkoholu. Podle § 274 tr. zákoníku naplní přečin ohrožení pod vlivem návykové látky ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Příkladem takové činnosti je i řízení motorového vozidla. V přestupkovém právu nalezneme korespondující přestupek, jehož se dopustí ten, kdo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek (§ 30 odst. 1 písm. ch/ přestupkového zákona). Stranou této stati nechávám rozlišení trestněprávní a přestupkové odpovědnosti za toto jednání, kterému je ostatně věnována početná judikatura. Zde se chci zaměřit na věc, která je zatím judikaturou opomíjena, totiž otázku zavinění ve vztahu k přivození si stavu vylučujícího způsobilost.

K prohlídce u advokáta v trestním řízení

Mgr. Radek Bartoš, státní zástupce, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, email: bartos@vsz.olc.justice.cz

Zákon č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 zavedl do trestního řádu ustanovení § 85b, které upravuje postup při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii. Více než osm let od účinnosti této novelizace již umožňuje určité ohlédnutí a zamyšlení, jakým způsobem je zmíněné ustanovení používáno v praxi, zda při jeho aplikaci vznikají problémy, jakož i zda plní svůj účel a zda by nebylo vhodné stávající právní úpravu nějakým způsobem změnit. Samotné ustanovení § 85b trestního řádu, které je rozčleněno do dvanácti odstavců, je poměrně obsáhlé a jen jeho pouhé reprodukování by zabralo podstatnou část tohoto článku. Proto se raději zaměřím pouze na některé aspekty dané právní úpravy, které si podle mého názoru zaslouží pozornost nebo které se při praktické aplikaci jeví jako problematické. Pokud nebude mít význam rozlišení mezi domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor a pozemků, dovolím si pro potřeby tohoto příspěvku oba úkony souhrnně označovat jako „prohlídky“.

Search concerning attorney at law in criminal proceedings

The article describes special features of search performed in attorney’s residence and special features of the related procedure in order to gain the consent to use acquired documents as evidence in criminal proceedings. The special mode of search is related to the protection of confidential informa-tion. An attorney has an obligation of secrecy concerning information obtained from his or her client. The author shows several problems of existing legislation and of its interpretation using examples of real criminal cases. Controversions may emerge even in the definition where an attorney resides and where he or she is practicing law. Relating procedure at court is very formal without possibilities of appeal. The author suggests some changes in the existing legislation and designs a new general procedure that would resolve all kind of disputes concerning attorney’s obligation of secrecy in criminal proceedings.

K prohlídkám jiných prostor a pozemků v přípravném řízení po novele trestního řádu provedené zákonem č. 459/2011 Sb.

JUDr. Marcela Szkanderová, Úřad služeb kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium ČR, email: uskpv.ook.net@pcr.cz
JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D., ředitel analytického a legislativního odboru, Nejvyšší státní zastupitelství, email: ruzicka@nsz.brn.justice.cz

V časopisu Státní zastupitelství, č. 10/2010 a č. 12/2010,[1] jsme publikovali dva příspěvky, které se zevrubně věnovaly dopadům nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 3/09 vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., jakož i dalších nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1414/07 a sp. zn. II. ÚS 860/2010 na aplikační praxi orgánů činných v trestním řízení. Soustředili jsme pozornost tehdy i na otázku, zda přichází v úvahu jakási „konvalidace“ prohlídky jiných prostor a pozemků, která byla nařízena státním zástupcem ještě před okamžikem vyhlášení nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 3/09 ve Sbírce zákonů pod č. 219/2010 Sb., případně provedena policejním orgánem za podmínek uvedených v § 83a odst. 3 tr. ř. bez příkazu či souhlasu (tehdy ještě) státního zástupce, tím, že by o provedení prohlídky jiných prostor byl vyrozuměn soudce, v jehož obvodu byla prohlídka jiných prostor provedena. Dospěli jsme k jednoznačnému závěru, že je třeba zcela zásadně odmítnout názor, že by bylo možno všechny důkazy založené na prohlídkách jiných prostor a pozemků nařízených a vykonaných před dnem 8. 7. 2010 označit za důkazy nezákonné, jak z toho vycházel např. senátní nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1414/07 nebo další nález sp. zn. II. ÚS 860/2010.

[1] SZKANDEROVÁ, M., RŮŽIČKA, M. Ještě k prohlídkám jiných prostor a pozemků po nálezu Ústavního soudu č. 219/2010 Sb. v přípravném řízení, Státní zastupitelství, 2010, č. 12,
s. 10.

Doteky, imunity, prozařování. K působení ústavního pořádku na trestní práv

Doc. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., vedoucí katedry politologie a sociologie, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, email: kyselaj@prf.cuni.cz

Trestní právo z právních odvětví snad nejzřetelněji vyjadřuje představy společnosti o dobrém a zlém, má tedy blízko k morálce, od níž se však liší především svými nároky (nižší standard), způsobem stanovování pravidel (veřejná moc) a rovněž sankcemi (nejen jejich výčet, ale i forma odlišující se od prostého opovržení). Stejně tak zřetelně trestní právo cílí k ochraně společenského uspořádání v širokém slova smyslu, zatímco to, jaké to uspořádání je, stanovují jiná právní odvětví, najmě právo ústavní. Přemýšlíme-li o vztahu ústavního a trestního práva, najdeme – nepřekvapivě – shody i rozdíly. Obě odvětví bývají řazena do veřejného práva, ani v jednom případě to však neplatí bezvýhradně. Když totiž F. A. Hayek přemýšlel o povaze práva, zařadil trestní právo nikoliv do práva řídícího organizaci státu (thesis), nýbrž mezi dlouhodobě působící a často spontánně vzniklá pravidla jednání, jejichž většina však měla soukromoprávní povahu (nomos). Ve vztahu k ústavnímu právu zase A. Gerloch zvažuje jeho vydělení mimo veřejné a soukromé právo, neboť je jako „vedoucí odvětví“ základem obojího.

Touches, Imunnity, Pervasion. The Effect of Constitutional Order on the Criminal Law

The constitutional law and the criminal law have both a close relationship to moral rules. They differ from each other for example in typical legal language. The constitutional law says, what are the basic features of social arrangement; the criminal law defends them. There are three or four sets of contacts between them. The constitutional law lays down fundamentals and limits of the criminal law, immunities and special procedures, which are similar to criminal procedures, but they are concentrated in area of political institutions.

Materiální stránka trestného činu jako předmět dokazování (vybrané trestněprávní a trestněprocesní aspekty)

Prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc., poradce pro trestní judikaturu Nejvyššího soudu, externí spolupracovník Katedry trestního práva Právnické fakulty MU v Brně, email: vladimir.kratochvil@nsoud.cz

/Trestní/ protiprávnost, bez-právnost, trestuhodnost, nebezpečnost pro společnost, resp. společenská ne-bezpečnost trestného činu, společenská škodlivost trestného činu, závažnost trestného činu aj.), byla a je řeč v podstatě převážně jen z hlediska hmotně právního. Jako taková se proto stala předmětem klíčového a permanentního diskurzu v hájemství trestního práva hmotného. Je to logické a pochopitelné, protože jejím prostřednictvím se přímo definují nebo jinak legitimizují základní instituty tohoto právního odvětví – tedy trestný čin a trestní sankce. Naproti tomu pohled procesní, tzn. prizmatem trestního práva procesního, výrazně  zaostává, existuje-li v nějaké zřetelné podobě v literatuře vůbec. Právě snad jen (nebo převážně) v kontextu dokazování materiální stránky trestného činu je namístě o ní uvažovat tzv. „procesním způsobem“.

Material side of the crime as a subject of trial evidence (selected problems from criminal law and criminal process law point of view)

This article analysis selected problems of material side of crime. This side has two functions in material criminal law: the material side of crime as the only ground of criminal responsibility (guilty, culpability) and crime as one of many conditions of punishments. Those functions must be diferen-ciated. In the criminal process law the material side of crime is analysed as a subject of trial evidence. All mentioned functions of the material side must be diferenciated in a process of trial evidence too. This differentiation is conditio sine qua non of the right legal qualification of criminal act and adequate punishment.

Niekoľko poznámok k použitiu agenta v slovenskom trestnom konaní

Doc. JUDr. Jozef Čentéš, PhD., Právnická fakulta Univerzita Komenského v Bratislave, Fakulta práva a verejnej správy Olsztyn, Univerzita Warmínsko- Mazúrska, Generálna prokuratúra SR, email: jozef.centes@genpro.gov.sk

Problematika použitia agenta v trestnom konaní je predmetom záujmu odbornej aj laickej verejnosti. Použitie agenta súvisí najmä s problémom organizovanej kriminality, ktorej najzávažnejšiu formu predstavuje organizovaný zločin. Efektívne vyhľadávanie a vyšetrovanie aktivít organizovaného zločinu si vyžaduje požívanie informačno-technických prostriedkov a prostriedkov operatívno-pátracej činnosti. Na druhej strane je potrebné, aby príslušné orgány pri úvahách o použití tohto inštitútu osobitne pozorne skúmali splnenie zákonných podmienok. Toto skúmanie je neoddeliteľne späté aj s existenciou adekvátnej kontroly, ktorá má zabrániť riziku zneužitia tohto inštitútu. Uvedené skutočnosti možno podporiť aj stanoviskami Medzinárodnej spoločnosti pre trestné právo (ďalej len ,,AIDP). Zo stanovísk AIDP vyplýva upozornenie, že v počiatočných fázach  vyšetrovania môžu byť vážne ohrozené základné ľudské práva.

Some notes about using agent in the Slovak criminal proceedings

In the article the attention is paid to legislation of the agent in the Slovak criminal proceedings. Attention is also paid to the decision-making power of the courts to use the agent in criminal proceedings. Based on the facts, which are addressed in this article, the author notes need to respekt principle of legality, principle of subsidiarity, principle of judiciarity, principle of proporcionality when using the agent in the Slovak criminal proceedings. Specifically, he emphasizes the inadmissibility of state interference in the factual story, which in its complexity constitutes a criminal offense, or such a stateshare on activities of a person resulting in the criminal qualification of his activities. In a democratic and law state it is unacceptable that the state could incite to commit a crime, through an agent does not strengthen will of another person to commit a crime, or help in any form.

Úvahy nad provokací, a to nejen policejní

JUDr. František Púry, soudce Nejvyššího soudu, email: frantisek.pury@nsoud.cz
JUDr. Ivo Kouřil, soudce Nejvyššího soudu, email: ivo.kouril@nsoud.cz

O provokaci trestné činnosti, které je věnována značná část tohoto čísla časopisu Státní zastupitelství, bylo publikováno již tolik, a to jak v literatuře, tak i v poměrně rozvinuté judikatuře, že se může zdát nemožné uvést něco dalšího a nového. Vždyť provokace ve zde probíraném významu byla tématem celé řady odborných článků i mnoha rozhodnutí jednak Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu České republiky a jednak Evropského soudu pro lidská práva. Přesto se pokusíme v tomto stručném pojednání na podkladě některých aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaných v trestních věcech, upozornit na určité otázky týkající se provokace trestné činnosti, ovšem nikoli jen ohledně účasti policie na určitém skutkovém ději, ale též v případech aktivit soukromých osob. Samozřejmě nehodláme opakovat už uveřejněné názory a závěry, ale rádi bychom se zabývali některými dalšími souvislostmi, protože problematika provokace trestné činnosti je stále živá, průběžně se objevuje v dovoláních i stížnostech pro porušení zákona a Nejvyšší soud se k ní musí opakovaně vyjadřovat. V blízkém časovém horizontu lze dokonce očekávat zpracování, posouzení a případné schválení návrhu na přijetí stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ohledně otázky, zda a kdy může být zkouška spolehlivosti ve smyslu § 41 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (dříve podle § 107 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2011), nepřípustnou policejní provokací.

Reflections on provocation, not only police

The article refers to the existing literature and case law on the issue of provoking criminal activity. It deals with some cases of participation of a person different from the offender in the criminal act. Such a person may be a policeman, a private individual acting under the control of the police or even a person that is in no contact with the police. The article emphasizes the necessity of judging individually each case and aims at sharpening the boundaries between inadmissible provocation and activi-ties that are in conformity with the law. The authors demonstrate their considerations and conclusions on individual cases judged in the Supreme Court.