Časopis Státní zastupitelství 3/2014

  • Rozhovor s Annou Šabatovou
  • Policejní provokace v teorii, legislativě a judikatuře (Jan Musil)
  • Úvahy nad provokací, a to nejen policejní (František Púry, Ivo Kouřil)
  • Zkouška spolehlivosti jako důkaz v trestním řízení (Igor Stříž)
  • Niekolko poznámok k použitiu agenta v slovenskom trestnom konaní (Jozef Čentéš)
  • Polemika: Státní zástupci – novináři: co nám vadí na těch druhých? (Ondřej Kundra, Roman Kafka)
  • Materiální stránka trestného činu jako předmět dokazování (Vybrané trestněprávní a trestněprocesní aspekty) (Vladimír Kratochvíl)
  • Doteky, imunity, prozařování. K působení ústavního pořádku na trestní právo (Jan Kysela)
  • K prohlídkám jiných prostor a pozemků v přípravném řízení po novele trestního řádu provedené zákonem č. 459/2011 Sb. (Marta Szakanderová, Miroslav Růžička)
  • K prohlídce u advokáta v trestním řízení (Radek Bartoš)
  • K otázce zaviněného řízení v opilosti v judikatuře Nejvyššího správního soudu (Zdeněk Kühn)
  • Návrhy státního zastupitelství na zahájení řízení ve věci vyslovení převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (Jan Záruba)  

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 3/2014

Osobní prohlídka z bezpečnostních důvodů v praxi Policie České republiky

kpt. PhDr. Lukáš Miklas, Policejní akademie ČR, Fakulta bezpečnostně právní, email:  lukasmiklas@centrum.cz

Článek se zabývá postupem Policie České republiky ve vztahu k provedení prohlídky osoby dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a osobní prohlídkou dle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to ve vztahu k tzv. bezpečnostní prohlídce. Je nastíněno několik problémových otázek z praxe, na které se autor článku za využití dostupných odborných pramenů a vlastních zkušeností snaží nalézt odpovědi a odpovídající řešení, což je i cílem tohoto článku. Je pojednáno rovněž o postupu ostatních policejních orgánů dle trestního řádu. V závěru článku autor přináší své úvahy de lege ferenda vyplývající z jeho vlastního rozboru problémových oblastí zvoleného tématu.

Státním zástupcem za 9 338 Kč měsíčně

JUDr. Jan Řeháček, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem

Webová stránka ministerstva spravedlnosti nabízí řadu zajímavých informací, a to nejen pro odbornou veřejnost. Každý zájemce může jejím prostřednictvím mimo jiné nahlížet do insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je právě ministerstvo spravedlnosti. V insolvenčním rejstříku jsou v elektronické podobě komukoliv volně dostupné informace o všech osobách, vůči nimž bylo zahájeno insolvenční řízení. Kdokoliv a kdykoliv zde proto může například nalézt detailní přehled závazků jednotlivých dlužníků u jejich věřitelů anebo osobní údaje dlužníků, a to včetně informace o jejich zaměstnání. Díky poslední zmíněné informaci je možno zjistit, že v insolvenci se nacházejí také osoby, jejichž pracovní náplní je v různé míře rozhodovat o právech a povinnostech třetích osob. Každý si tak může z pohodlí svého domova najít detailní informace o majetkové situaci, respektive o míře zadlužení například dlužníka vykonávajícího funkci předsedy přestupkové komise anebo příslušníka vězeňské služby, městské i státní policie a bohužel také (nejméně jednoho) státního zástupce.

Český přístup k postihu zahraničních bojovníků

JUDr. Anna Richterová, státní zástupkyně NSZ Brno, asistentka národního člena České republiky v Eurojustu, email: arichterova@nsz.brn.justice.cz

Od roku 2014 jsou zaznamenávány případy Čechů a Slováků, kteří odjeli bojovat na Ukrajinu, která je nám teritoriálně nejbližší. Může být proto překvapením, že prvním odsouzeným Čechem je osoba, která chtěla odjet bojovat do Sýrie. V roce 2017 se u soudu projednával případ Jana S., který se rozhodl odejít z České republiky a připojit se jako bojovník k tak zvanému Islámskému státu. Jedná se o první trestní případ, který je pravomocně ukončen rozsudkem soudu, a mohl by tak teoreticky sloužit jako určitý návod, jak postupovat v obdobných případech. Bohužel tento případ však také přinesl řadu otázek, nad kterými je nutno se zamyslet.  Při hodnocení právní kvalifikace máme současně ideální příležitost posoudit použití kvalifikace před novelou a po novele trestního zákoníku.

Trestní compliance – prostředek pro vyvinění se právnické osoby z trestní odpovědnosti

Mgr. Jitka Logesová, analytička Nejvyššího státního zastupitelství, dříve advokátka se specializací na risk a compliance služby a interní investigace, email: jlogesova@nsz.brn.justice.cz

Institut vyvinění podle § 8 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZTOPO“), nabízí právnické osobě možnost vyvinit se z odpovědnosti za trestný čin, který je jí přičítán, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 § 8 zabránila. Požadavek, aby právnická osoba přijala taková opatření, aby se osoby, které jednají v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, nedopouštěly protiprávní činnosti, respektive aby se případně protiprávní jednání včas identifikovalo a odpovídajícím způsobem na ně reagovalo, je mimo jiné předpokladem plnění povinností členů statutárních orgánů, a to v zásadě již od doby nabytí účinnosti obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.). Nejde tedy o žádný nový požadavek, který se objevil až v ZTOPO. Jde o předpoklad plnění funkce s péčí řádného hospodáře. Každý řádný hospodář musí vědět, co se v jeho společnosti děje, a přijmout všechna potřebná opatření, aby zabránil vzniku jakékoliv újmy vůči právnické osobě, kterou zastupuje. Proto je více než polemický závěr, že je sporné, zda je skutečně možné po právnické osobě spravedlivě požadovat, aby už k 1. 1. 2012 vynaložila veškeré úsilí, aby spáchání protiprávního činu citovanými osobami předešla, včetně osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b) a c) ZTOPO, a že je těžko představitelné, že by právnická osoba měla zavedena veškerá preventivní, detekční a reaktivní opatření, která lze očekávat od kvalitního compliance management systému, zejména s ohledem na skutečnost, že  vyvinění se z odpovědnosti bylo zavedeno až s účinností od 1. 12. 2016.

Jak blíže posuzovat exkulpační důvod z trestní odpovědnosti právnické osoby?

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., MBA, státní zástupce analytického odboru Nejvyššího státního zastupitelství, email: jchromy@nsz.brn.ustice.cz

Každá právnická osoba se pohybuje v prostředí, v němž je vystavena mj. vlivu legislativy, takže musí počítat i s dopady zavedení modelu pravé trestní odpovědnosti právnických osob do tuzemského právního řádu, což pak po právnické osobě zvláště vyžaduje identifikovat, analyzovat a ošetřit svoji činnost ve vazbě na význam institutu vyvinění podle § 8 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZTOPO“). Exkulpační důvod z trestní odpovědnosti právnické osoby stanovený v § 8 odst. 5 ZTOPO spočívá ve vynaložení veškerého úsilí, které bylo na právnické osobě možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu vyjmenovanými osobami zabránila. Jde o korekční prvek tvrdosti zákona, poskytuje-li prostor pro určitou aktivitu právnické osoby a dovoluje-li její vynaložení zohlednit v základech trestní odpovědnosti, respektive v úvaze o vině, navzdory spáchání trestného činu, který jí má být přičítán. Pokud právnická osoba, potažmo statutární orgány a další řídící a kontrolní orgány právnické osoby, respektive další osoby ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, vynaloží veškeré úsilí, které lze na právnické osobě spravedlivě požadovat, trestní odpovědnosti se zprostí.

Možnost podmíněného propuštění cizinců

JUDr. Roman Vicherek, soudce Okresního soudu v Ostravě, Univerzita Palackého v Olomouci

Podmíněné propuštění spočívá v tom, že „osoba vykonávající trest odnětí svobody je podmíněně propuštěná z výkonu tohoto trestu ještě před jeho celým výkonem, a to pod podmínkou, že povede ve zkušební době řádný život, příp. splní též další podmínky“.  Podmíněné propuštění je současně též testem pachatelovy schopnosti začlenit se zpět do společnosti. Propuštění vězně má proto značný význam nejen pro něj samotného a pro jeho rodinu, ale stejně tak i pro celou společnost. Smyslem podmíněného propuštění je především umožnit opustit brány věznice osobám, které během svého pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody dokázaly analyzovat své protiprávní jednání, sebekriticky se k němu postavit, vyvodit z něj poučení a svým aktivním a kladným přístupem ve výkonu trestu odnětí svobody prokázat své polepšení. Jedná se o mimořádný institut. Tedy něco, co dostává někdo, kdo prokáže, že trest svůj účel splnil dříve, než vykonal celou délku trestu. Nejde tedy o něco, co by bylo udělováno automaticky.

Odklony – několik postřehů vzešlých z pražské praxe

Mgr. Vladimír Hackl, náměstek městského státního zástupce v Praze,email: vhackl@msz.pha.justice.cz

Realizaci odklonů každopádně svědčí zjevná existence věcných důvodů. Frekventovanější využití odklonů pozitivně ovlivňuje velkorysý časový rámec, určený k jejich realizaci a související s mírou zatížení státních zástupců, a také aktivita obhájců. Jsou to totiž právě obhájci, kteří mají nejen odborné předpoklady k pochopení výhod odklonů, ale zpravidla též důvěru svých klientů, tj. obviněných. Ve většině trestních věcí sice obhájci nefigurují, ale v řadě z těch, ve kterých by byla nějaká forma odklonu namístě, ano. Snaha o identifikaci věcných důvodů svědčících aplikaci odklonu by tudíž neměla být vyžadována pouze od orgánů činných v trestním řízení. Zatímco orgány činné v trestním řízení by měly ve veřejném zájmu usilovat o naplnění účelu trestního řízení, obhájci by měli sledovat zájem obviněného. Uvedené tendence nemusí být nutně protichůdné, mohou se dokonce protnout, a to právě – ne-li rovnou ideálně – v odklonu. Takto by se vlastně měly protínat poměrně často. Odklon totiž nelze považovat jen za legislativní výraz progresivního přesvědčení zákonodárce o výhodnosti alternativního postupu v trestním řízení, ale především o výraz veřejného zájmu na realizaci žádoucího alternativního postupu, který obviněnému (i v jeho vlastním zájmu) dává možnost, aby již v rámci přípravné fáze trestního řízení minimalizoval následky svého závažného protiprávního jednání.

Soukromožalobní delikty

doc. JUDr. Filip Ščerba, Ph.D., vedoucí katedry trestního práva PrF UP v Olomouci,email: filip.scerba@upol.cz

Již ve věcném záměru nového trestního řádu, který byl zveřejněn v roce 2008, byl deklarován záměr zakotvit do českého trestního práva institut soukromé žaloby. Tato myšlenka vydržela i do další fáze rekodifikačních prací, když byl tentýž záměr vyjádřen v koncepčním materiálu označeném jako „Východiska a principy nového trestního řádu“, který byl v roce 2014 představen jako určité ideové vodítko při samotné tvorbě nového trestního řádu a navazoval právě na věcný záměr trestního řádu z roku 2008. Nezůstalo však jen u této proklamace a tento institut byl dokonce rozpracován do paragrafového znění, jež bylo předloženo širší rekodifikační komisi k diskusi. V dalším průběhu rekodifikačních prací však došlo k přehodnocení uvedeného záměru a zdá se, že se v současné fázi přípravy nového trestního řádu již s tímto institutem nepočítá, neboť v materiálu zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti již soukromá žaloba zahrnuta není.

Časopis Státní zastupitelství

Archiv
Předplatné
Pro autory

 Wolters Kluwer ČR, a. s.

U nákladového nádraží 10
130 00  Praha 3

 

Tel.:       246 040 417
E-mail:  marie.novotna@wolterskluwer.com

Sledujte nás: