Časopis Státní zastupitelství 6/2014

  • Rozhovor s policejním prezidentem Tomášem Tuhým
  • Nová právní úprava účasti státního zastupitelství v civilním procesu (Jan Záruba)
  • Možnosti státního zastupitelství v insolvenčním řízení z pohledu praxe (Robert Hradišťan)
  • Problematika výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence a ochranné nebo ústavní výchovy v rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva a ve zprávách Evropské komise pro lidská práva (Lumír Crha)
  • Využití restorativních programů u závažné trestné činnosti (Petr Masopust Šachová)
  • Dohoda o vině a trestu po roce v českém trestním procesu aneb jak je tento institut v praxi (ne)využíván (Lukáš Svrček)
  • Procesné práva obvinenej osoby – aktuálny vývoj na úrovni EU (Eva Szabová)
  • K otázce, zda je dlouhodobá nepřítomnost nezletilého v České republice důvodem pro zamítnutí návrhu státního zastupitelství na uložení opatření podle § 90 odst. 1 z. s. m. (Miloslav Elich, Jana Zezulová)
  • K oprávnění státního zástupce konajícího vyšetřování podle § 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu požádat o součinnost policejní orgán – polemika (Ondřej Frgál)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 6/2014

K oprávnění státního zástupce konajícího vyšetřování podle § 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu požádat o součinnost policejní orgán – polemika

Mgr. Ondřej Frgál, státní zástupce, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, email: frgal@vsz.olc.justice.cz

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., ve svém článku „Může státní zástupce konající vyšetřování žádat o součinnost policejní orgán?“, uveřejněném v č. 3/2014 časopisu Trestní právo, tvrdí, že  státní  zástupce,  pokud svým opatřením stanoví, že podle § 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu osobně provede celé vyšetřování, nemůže žádat policejní orgán o součinnost při opatřování důkazu nebo provádění úkonu vyšetřování, a tedy ani o provedení výslechu konkrétních obviněných a svědků. Podle autora je vyšetřující státní zástupce v takovém případě povinen provést ve věci všechny úkony sám. Autorův závěr považuji za zavádějící, nepodložený argumentací. Ve svém příspěvku nabízím oponentní názor na věc; vycházím přitom z hledisek, se kterými se autor ve svých úvahách nevypořádal, ale která považuji za relevantní.

K otázce, zda je dlouhodobá nepřítomnost nezletilého v České republice důvodem pro zamítnutí návrhu státního zastupitelství na uložení opatření podle § 90 odst. 1 z. s. m.

Mgr. Miroslav Elich, státní zástupce, Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové, email: melich@ksz.hrk.justice.cz
JUDr. Jana Zezulová, Ph.D., státní zástupkyně, Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, email: jzezulova@nsz.brn.justice.cz,

K otázce, zda v případě, kdy se nezletilý zřejmě po delší dobu nezdržuje v místě bydliště a vycestoval s rodinou do ciziny, přichází v úvahu zamítnutí návrhu státního zastupitelství na uložení opatření, popř. jiné rozhodnutí (přerušení řízení, zastavení řízení, upuštění od uložení opatření), se vyjadřuje nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu – soudu pro mládež ze dne 26. 3.2014, sp. zn. 8 Tdo 293/2014. Byť nejde (zatím) o judikatorní rozhodnutí, lze bezesporu o důležité rozhodnutí, neboť dává odpověď na otázku, která byla často diskutována na společných seminářích státních zástupců – specialistů na protiprávní činy mládeže a činy jinak trestné spáchané dětmi mladšími patnácti let a soudců pro mládež, jaký je třeba v těchto případech volit postup. Občas se totiž může v praxi vyskytnout případ, že nezletilý, na kterého byl podán návrh podle § 90 odst. 1 z. s. m., je neznámého pobytu nebo se dlouhodobě zdržuje mimo území České republiky, přičemž je třeba zdůraznit, že státní zastupitelství má však i v takovém případě povinnost podat návrh na uložení opatření (viz znění § 90 odst. 1 z. s. m.). Otázkou pak je (resp. bylo), zda je takový návrh projednatelný před soudem pro mládež. A právě jeden takový případ z praxe se dostal díky dovolání okresního státního zastupitelství k Nejvyššímu soudu jako soudu pro mládež.

Procesné práva obvinenej osoby aktuálny vývoj na úrovni EÚ

JUDr. Eva Szabová, PhD., Katedra trestného práva a kriminológie, Právnická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave, email: eva.szabova@truni.sk

Sloboda pohybu, sloboda usadzovania sa, zrušenie kontrol na hraničných prie-chodoch (Schengen) – to všetko sú faktory, ktoré vnie-sli do každodenného života obyvateľov členských štátov Európskej únie (ďalej len ,,EÚ“) nepochybne obrovské výhody. Výhody však neboli tým jediným, čo išlo ruka v ruke s týmto vývojom – na svetlo sveta sa začali postupne vynárať aj mnohé negatíva. Z ,,otvorenej Európy“ a zvýšenej mobility totiž neťažili iba tí, ktorí cestovali za prácou, štúdiom či dovolenkou, ale stále vo väčšom meradle aj sofistikované organizované skupiny či páchatelia menej závažných trestných činov, ktorí túto situáciu využívali na vyhýbanie sa spravodlivosti. EÚ bola preto nútená hľadať spôsoby, ako túto situáciu čo možno najefektívnejšie vyriešiť – rozhodla sa ísť cestou rozvíjania justičnej spolupráce v trestných veciach. Toto rozhodnutie sa v súčasnosti javí ako správne – EÚ totiž v posledných rokoch zaznamenáva v uvedenej oblasti obrovské úspechy. Za jeden z najväčších pritom možno nepochybne označiť zavedenie princípu vzájomného uznávania justičných rozhodnutí a rozsudkov do oblasti trestného práva.

Procedural rights of the accused – current developments at EU level

The article deals with the issues of ensuring procedural rights of persons on the basis of the principle of mutual recognition, respectively based on the application of specific legal instruments of judicial cooperation in criminal matters, take in a country other than home position of persons suspected, accused of crime. Article puts emphasis on clearly weakened position of those persons within the criminal proceedings conducted mainly in the proceedings before the court. Particular attention is therefore devoted to the activity that takes place in this area in recent years, the European Union and which tends to increase criminal procedure security rights of the accused at all Member States. Article in detail analyzes three most important credentials that include person accused in criminal proceedings, particularly as regards the way in which currently results in their evaluation at the level of the European Union.

Dohoda o vině a trestu po roce v českém trestním procesu aneb jak je tento institut v praxi (ne)využíván

JUDr. Lukáš Svrček, doktorand, Právnická fakulta Univerzity Palackého, advokát, email: lukas.svrcek@seznam.cz

Již více než jeden rok je součástí českého trestního řádu dohoda o vině a trestu, jako další ze způsobů, jímž může probíhat a hlavně být skončeno trestní stíhání obviněného. Tento institut je v průběhu trestního řízení možno využít ode dne 1. 9. 2012, kdy se stal účinným zákon č. 193/2012 Sb., který novelizoval zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), a dalších šest právních předpisů. V úvodu příspěvku je zapotřebí ve stručnosti seznámit s podstatou tohoto institutu. Nepochybně již není věcí neznámou, že řízení o dohodě o vině a trestu se dělí na dvě části. První fází je sjednání samotné dohody o vině a trestu obviněného se státním zástupcem, případně rovněž také za účasti poškozeného, kdy součástí této dohody musí být mimo jiné prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměra a způsob výkonu trestu včetně případné zkušební doby, náhradního trestu apod. Rovněž je potřeba, aby dohoda obsahovala další náležitosti, které jsou explicitně vymezeny v ust. § 175a odst. 6 trestního řádu. V případě, že je úspěšně ukončena tato etapa, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na její schválení.

Guilt and punishment in the Czech Criminal proces after one year or how is this institute in practice (not) used

Synopsis the agreement on guilt and punishment (or lea bargaining) is one of consensus forms of criminal proceedings, which became part of the Czech criminal process in recent times, specifically in 2012. After a brief theoretical introduction is presented comparison of the readers use of the Institute in the application practice in the Czech and Slovak environment. From this comparison are subsequently drawn conclusions, why there is no agreement on guilt and punishment in the Czech Republic almost used. At the end are presented considerations de lege ferenda, that should contribute to improving its usability, to become a fully fledged part of the Czech criminal proceedings.

Využití restorativních programů u závažné trestné činnosti

JUDr. Petra Masopust Šachová, doktorandka na katedře trestního práva PrF MU, advokátka, email: petrasach@yahoo.com

Byl to v minulém roce nově přijatý zákon o obětech trestných činů, který poprvé do českého právního řádu zavedl pojem „restorativní program“. Není to však poprvé, co by se česká trestněprávní úprava a odborná literatura s restorativním konceptem a restorativními pricipy a myšlenkami setkala. Nicméně jejich promítnutí do legislativních textů, důvodových zpráv či výkladových komentářů je prozatím velmi opatrné. Obdobné platí pro českou odbornou literaturu, která se povětšinou soustředila jen na základní charakteristiku pojmu „restorativní justice“, na vytyčení primárních východisek konceptu a na popis základních forem restorativních programů, přičemž do hlubších úvah a diskuzí se oproti mezinárodní scéně prozatím nepustila. Nejdále zatím došel zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který se k jednomu ze základních principů restorativní justice, jímž je náhrada újmy/poskytnutí zadostiučinění oběti, přihlásil ve svém § 3 odst. 7 z. s. m. Toto ustanovení navíc nepočítá jen s klasickým pojetím náhrady škody dle předpisů občanského práva, ale hovoří vedle náhrady škody i o jiném přiměřeném zadostiučinění, což je zcela ve shodě s restorativními přístupy. Byť tento zákon neobsahuje žádné ustanovení, které přímo počítá s užitím některého z typů restorativních programů, v rámci něhož je zprostředkován přímý kontakt oběti a pachatele, je tento zákon, resp. do přijetí zákona na pomoc obětem trestných činů byl zákon o soudnictví ve věcech mládeže „nejrestorativnější“ normou v českém trestním odvětví.

Use of restorative programs for serious crime

For the first time, the Criminal Offence Victims Act introduces into the Czech legal system the term „restorative programme“, however without offering any more detailed criteria or interconnectedness with neither the substantial nor the procedural legislation governing the criminal law. This text contemplates over what the potential this new institute in the field of criminal policy conceals and what the limits of it are. Given that the restorative programmes are commonly related to the mediation of the minor offences, this text also deals with the idea whether or not some of the restorative programmes could also be used for to solve the consequences of crimes of a more serious nature without any amendments to the existing legislation.

Problematika výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence a ochranné nebo ústavní výchovy v rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva a ve zprávách Evropské komise pro lidská práva

JUDr. Lumír Crha, státní zástupce, Nejvyšší státní zastupitelství, email: lcrha@nsz.brn.justice.cz

Ve svém předchozím článku jsem se zabýval problematikou výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence v evropských dokumentech k vězeňství. Dalším logickým krokem je hledání odpovědi na otázku, jaká judikatura vzniká na základě těchto dokumentů. Navíc se zcela malým výletem mimo oblast vězeňství, tedy do školského zařízení – v České republice se v takovém zařízení vykonává ústavní nebo ochranná výchova. Opět mne zajímá jen detence, jejíž výkon podléhá dozoru státního zastupitelství.

Problems of Serving Custody, Imprisonment, Security Detention and Protected or Institutional Education in Judgments of the European Court for Human Rights

The paper is a follow up to an earlier article which was focused on international documents on prison service. It deals with a respective jurisprudence of the European Court for Human Rights and the European Commission for Human Right’s reports on prisons and other places of restricted personal freedom. It briefly comments on concrete cases dealt with these institutions, and compares them with the valid legislation in the Czech Republic. The selection of judicial decisions is focused on practical needs of prosecutors who supervise the observance of legal regulations in places of detention, prisons and protected or institutional education. Citing concrete examples, the author illustrates the significance of the knowledge of these judicial decisions in executing supervision. He points not only to financial savings pertaining to the saved indemnification but also to the fact that observing international regulations is one of the important attributes of legal culture of our country.

Možnosti státního zastupitelství v insolvenčním řízení z pohledu praxe

JUDr. Robert Hradišťan, státní zástupce, Krajské státní zastupitelství v Ostravě, email: hradistan@ksz.ova.justice.cz

Důvodová zpráva k zákonu č. 105/2000 Sb., kterým byla zavedena pravomoc státního zastupitelství vstupovat do insolvenčního (tehdy konkursního) řízení uvádí, že „zavedení možnosti státního zástupce vstoupit do konkursního nebo vyrovnacího řízení včetně sporů jimi vyvolaných mu má napomoci při výkonu působnosti, kterou mu ukládá trestní řád. Ustanovení má za cíl zjednodušit informační tok z konkursního a vyrovnacího řízení pro potřeby trestního stíhání pachatelů zejména majetkové trestné činnosti.“  Pro potřeby aplikační praxe je toto poměrně stručné konstatování nutno rozvést do konkrétnější podoby. Pokud máme dle uvedeného tvrzení zjistit, jak má státní zastupitelství konkrétně postupovat v insolvenčním řízení, musíme si nejprve ujasnit, jaké úkoly, uložené trestním řádem, by mohly být prostřednictvím insolvenčního řízení realizovány. Na prvním místě je nutno zmínit povinnost stíhat všechny trestné činy, o kterých se státní zástupce dozví, a postupovat z úřední povinnosti, jak vyplývá ze zásady legality a oficiality, vyjádřené v § 2 odst. 3, 4zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, kdy k naplnění této povinnosti má sloužit právě onen „informační tok“, o kterém se zmiňuje důvodová zpráva.

Possibilities of the Public Prosecutor´s Office in insolvency proceedings in Terms of Practice

The article pursues to draw attention to the scarcities of effective legal regulation concerning non-criminal activity of public prosecution and suggest the way of solving them. Practice experience often shows that the non-criminal segment lacks more precise specification of its main object and purpose, it is not obvious where this area of public prosecution´s activity is to head for, whether it stays inclined with its subject matter to the primal criminal activity or it will focus on creating a separate section independent of the criminal segment. The absence of clarifi cation of those basic starting points results in problems when particular powers are executed, including the growth of formalism; this is where the opinions about redundancy of non-criminal segment originate. In my article I am going to outline the way how the prosecutor´s activity dings could be performed.

Nová právní úprava účasti státního zastupitelství v civilním procesu

Mgr. Jan Záruba, ředitel odboru veřejné žaloby v netrestních věcech, Nejvyšší státní zastupitelství, email: jzaruba@nsz.brn.justice.cz

Problematice právní úpravy účasti státního zastupitelství v civilním řízení po novele § 35 o. s. ř., provedené ustanovením bodu 24 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jsem věnoval pozornost ve svém příspěvku předneseném na poradě nejvyššího státního zástupce s vrchními, krajskými a okresním státními zástupci, která se konala v Lednici ve dnech 14. a 15. října 2014. Toto pojednání navazuje na uvedený příspěvek rozborem některých otázek, jež v něm byly zmíněny. Domnívám se, že legislativní změna § 35 o. s. ř. vyžaduje bližší pozornost v zájmu vyloučení případných pochybností o tom, zda zmíněné zákonné ustanovení vyjadřuje to, co vyjádřit chtělo, nebo zda to, co bylo v něm řečeno, se vyjádřit nechtělo, neboť mělo být vyjádřeno něco, co ale řečeno nebylo, popř. bylo jen částečně řečeno, avšak způsobem, který vyznívá jinak, než se vůbec zamýšlelo. Nesporné je, že v daném případě se jedná o úpravu § 35 o. s. ř., jež nemohla být zamýšlena, ledaže by měla zrcadlit nostalgickou vzpomínku na dávný občanskosoudní dozor zaniklé prokuratury.

New legislation of the Prosecutor´s participation in the civil trial

The author responds to a method of treating § 35 of the Civil Procedure Code and the adjustment related legal provisions.The core of the article is an analysis of those parts of the statutory text that are the result of the amendment to § 35 of the Civil Procedure Code. The author notes that the amendment of the statutory provision does not lead only to achieve the main aims of the statutory changes, ie. to just expressed that the competences of the prosecutor’s office for non-criminal section will be established in specifi c laws governing the areas in which the prosecutor’s office is supposed should be active, and to highlight the current position of the prosecutor´s office in civil proceedings. The Public Prosecutor can participate in civil proceedings in court exclusively on two grounds, either on its own application (application instituting proceedings) or on input to the proposal initiated by another petitioner, eventually initiated ex offi cio (in terms of undisputed control). The amendment basically does not take into consideration that these reasons for attending the Public Prosecutor in civil proceedings can not be cumulated. The author point to the principles of the Recommendation of the Committee of Ministers of the Council of Europe dated on 19th September 2012 CM/Rec(2012)11 on the role of public prosecutors outside the criminal justice system, of which the amendment doesn´t come out consistently. In conclusion the author presents suggestions for the form of possible modifications of § 35 of the Civil Procedure Code and related legal provisions, to conform to the principle of exclusion accumulationof reasons of prosecutors participation in civil proceedings.