Časopis Státní zastupitelství 4/2015

  • Kárná odpovědnost státních zástupců
  • Vývoj kárného řízení ve věcech státních zástupců (Jan Lata)
  • Zásada ne bis in idem v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (Michal Radvan)
  • Právní úprava domácího vězení v České republice a v Anglii (Jana Kursová)
  • Ešte raz k ústavným limitom legislatívnych zásahov do inštitucionálneho fungovania prokuratúry v Slovenskej republike (Ivetta Macejková)
  • Specifika dokazování drogových trestných činů (Jolana Sedláčková)
  • Je nutná obhajoba vždy nutná? (Jiří Kožina)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 4/2015

Je nutná obhajoba vždy nutná?

Mgr. Jiří Kožina, státní zástupce, Okresní státní zastupitelství v Chomutově, emial: jkozina@osz.chv.justice.cz

Ve výčtu důvodů nutné obhajoby je jako první (§ 36 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) uveden pobyt obviněného ve vazbě či výkonu trestu. Je nepochybné, že důvodem nutné obhajoby je i výkon trestu či vazby v zahraničí (potřeba obhajoby je zde logicky ještě silnější), což ostatně potvrdil ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud ČR. I přesto se domnívám, že existují případy, kdy toto zdánlivě neúprosné ustanovení lze porušit, aniž by to znamenalo porušení ústavně garantovaného práva obviněného na obhajobu. V souvislosti s přijetím zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen ZMJS), doznalo dílčích změn i jinak poměrně konzervativní ustanovení § 11 tr. ř. Nově je dle § 11 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného nepřípustné „také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonala “.

Is the required defense always necessary?

The article, with the slightly provocative title, deals with the question whether the defense is necessary if the accused is imprisonment in the home state for an offense for which prosecution is pawned. It is also addressed the question of the resolution to prosecute in this case. Although it may be seen, that the matter is quite clear, paper brings two opposite points of view and leans toward perhaps surprising answer to the
question posed in the title.

Specifika dokazování drogových trestných činů

Mgr. et Bc. Jolana Sedláčková, doktorandka na Katedře trestního práva, Právnická fakulta MU, asistentka předsedy senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, email: sedlackova.jolana@gmail.com

Jedním z charakteristických rysů drogových deliktů, na které ve velké míře poukazuje odborná veřejnost, je, na rozdíl od jiných typů trestných činů, jejich velká latence. Drogová trestná činnost je zcela zřetelně čím dál častěji páchána organizovaně, a to zejména v oblasti obchodu a výroby omamných a psychotropních látek. Mezinárodní prvky se ale objevují také ve spojení s cizími státními příslušníky, kteří se na pachatelství podílejí jak na území České republiky, tak v zahraničí, odkud se omamné a psychotropní látky dostávají do České republiky, nebo přes něj pouze postupují dále. Odhalování a vyšetřování uvedené trestné činnosti tedy musí vykazovat i vzhledem ke svému charakteru určitá specifika. Především v oblasti provádění úkonů v přípravném řízení, zejména však ve fázi před samotným zahájením trestního stíhání – tedy dokazování drogové trestné činnosti ze strany policejního orgánu. Jejich chybné nebo nedostatečné provedení by totiž mohlo mít za následek zmaření důkazů, které by již nemohlo být v dalším řízení nahrazeno, a tím i znemožnění postihu pachatele drogové trestné činnosti.

Specifics Evidence of Drug offenses

This article, with broadly defined title, is focuses on so-called Relief project which is currently presented by the National Drug Squad to the global professional and general public. This paper aims to introduce readers using of mechano-scopic expertise as a specific forensic method for evidence in the field of drug offences, especially pressing of herroin shipments for the purpose of distribution and other illegal trade on the territory of foreigncountries.

Ešte raz k ústavným limitom legislatívnych zásahov do inštitucionálneho fungovania prokuratúry v Slovenskej republike

JUDr. Ivetta Macejková, PhD., predsedníčka Ústavného súdu Slovenskej republiky, email: ivetta.macejkova@concourt.sk

Plénum Ústavného súdu Slovenskej republiky (ďalej len „ústavný súd“) na neverejnom zasadnutí 7. mája 2014 nálezom sp. zn. PL. ÚS 105/2011 rozhodlo o otázke súladu viacerých ustanovení zákona č. 153/2001 Z. z., o prokuratúre, v znení neskorších predpisov (ďalej len „zákon o prokuratúre“), ako aj zákona č. 154/2001 Z. z., o prokurátoroch a právnych čakateľoch prokuratúry, v znení neskorších predpisov (ďalej len „zákon o prokurátoroch a právnych čakateľoch prokuratúry“), s Ústavou Slovenskej republiky (ďalej len „ústava“), resp. Dohovorom o ochrane ľudských práv a základných slobôd (ďalej len „dohovor“). Návrh na preskúmanie súladu napadnutých ustanovení podali prvý námestník generálneho prokurátora Slovenskej republiky a prezident Slovenskej republiky, a to v súvislosti s prijatím zákona č. 220/2011 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 153/2001 Z. z., o prokuratúre, v znení neskorších predpisov, a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony (ďalej len „zákon č. 220/2011 Z. z.“), ktorého cieľom deklarovaným jeho dôvodovou správou bolo „vytvoriť legislatívne podmienky pre zlepšenie reálneho inštitucionálneho fungovania prokuratúry v Slovenskej republike“.

Once again to the Constitutional Limits of Legislative Intervention in the Institutional Functioning of the Prosecutor‘s Office in the Slovak Republic                  

The Constitutional Court of the Slovak Republic with his finding ÚS 105/2011 of 7th May 2014 decided the issue of compliance of several provisions of Law no. 153/2001 Coll. on the Prosecution Authority, as amended, and Act no. 154/2001 Coll. on the Prosecutors and prosecutor candidates, as amended. The author briefly approached reasons why he doesn´t agree, as the majority of the Plenum of the Constitutional Court of the Slovak Republic, with the conformity of legislation related to the prohibition of the issuing of questions also called negative directions, publication of decisions and the protection of private and family life in relation to the procedures for selecting the prosecutor.

Právní úprava domácího vězení v České republice a v Anglii

Mgr. Bc. Jana Kursová, doktorandka na Katedře trestního práva, Právnická fakulta MU, asistentka soudce Ústavního soudu, email: Jana.Kursova@usoud.cz

 V České republice byl trest domácího vězení zaveden v roce 2010, kdy byl přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) o trest domácího vězení rozšířen systém trestů, které mají alternativní povahu k trestu odnětí svobody. Trest domácího vězení by měl být ukládán osobám, které je třeba s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, osobě pachatele i možnostem jeho resocializace, sice bezprostředně postihnout omezením osobní svobody, ale současně u nich postačí menší intenzita zásahu.[1] V souvislosti se začleněním trestu domácího vězení do systému sankcí lze velmi pozitivně vnímat možnost zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb, eliminaci negativních vlivů souvisejících s uvězněním a následnou snadnější resocializací pachatelů. Kladně lze hodnotit také ekonomická hlediska výkonu takového trestu. Při uložení trestu domácího vězení může být pachatel i nadále ekonomicky aktivní, zabezpečovat tak sebe, svou rodinu, získávat finance na uhrazení způsobené škody, podílet se na financování svého trestu a zároveň také určitým způsobem přispívat do státního rozpočtu. Nezanedbatelná je pak také částka, kterou tak stát ušetří oproti kla-sické formě trestu v podobě trestu odnětí svobody, a to i při zohlednění nákladů na zavedení domácího vězení a obstarání potřebného technického vybavení ke kontrole výkonu tohoto trestu.

[1]     Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Zásada ne bis in idem v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Doc. JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D., katedra finančního práva a národního hospodářství, Právnická fakulta MU, email: michal.radvan@law.muni.cz

Je nepochybné, že daňové právo, pakliže je uznávána jeho samostatnost, je velmi úzce provázáno s dalšími právními odvětvími: s finančním právem, s ústavním právem, se správním právem, s právem životního prostředí, se všemi soukromoprávními odvětvími atd. Daňové právo má samozřejmě vazby i na trestní právo, např. v tom smyslu, že existuje daňové právo trestní, v trestním zákoníku objevujeme několik trestných činů daňového charakteru apod. Aby vůbec bylo možné ukládat sankce za tyto trestné činy, je třeba výborné znalosti daňového práva. Článek vychází z těchto vazeb. Po nezbytném uvedení do problematiky a vymezení základních pojmů bude zaměřena pozornost na zásadu ne bis in idem ve smyslu souběhu sankce podle daňového řádu a trestního zákoníku. Cílem bude potvrdit či vyvrátit hypotézu, že zásada ne bis in idem je porušena, pokud stát uplatní v případě daňového úniku sankci jak daňověprávní, tak trestněprávní. Jedná se o téma vysoce aktuální v celosvětovém kontextu a nyní též diskutované na úrovni českých nejvyšších soudů s ohledem na postoupení věci do rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. V příspěvku budou využity zejména metody analýzy (právní regulace de lege lata, související judikatury), částečně komparace (při porovnání právní regulace ve vybraných zemích) a syntézy (pro tvorbu závěrů a doporučení de lege ferenda). Z tuzemské literatury se příliš čerpat nedá, neboť téměř neexistuje, a proto je nezbytné při vyhledávání zdrojů zaměřit pozornost především do zahraničí.

The principle of ne bis in idem in relation to an offense evading taxes, fees and other mandatory payments

The paper deals with the links between the Tax Law and the Criminal Law. After the necessary introduction and definition of basic terms, the attention is focused on the ne bis in idem principle in terms of parallel sanctions by the Tax Code and the Criminal Code. The aim is to confirm or disprove the hypothesis that the ne bis in idem principle is violated if the state applies in the case of tax evasion both Tax Law and Criminal Law penalties. This is a highly topical theme in a global context, and now also discussed at the Czech Supreme Courts.

Vývoj kárného řízení ve věcech státních zástupců

Mgr. Tomáš Friedel, interní doktorand na Katedře politologie a sociologie, Právnická fakulta UK
email: friedel@prf.cuni.cz

V roce 1987 si Monroe H. Freedman, profesor newyorské Hofstra University, v časopise Criminal Justice povzdechl, že navzdory tomu, že si mnozí myslí, že státní zástupci (prosecutors) mají zvláštní profesně-etické povinnosti, je těmto věnováno povážlivě málo odborných prací. Po bez mála dvaceti letech Richard Young z University of Oxford a Andrew Sanders z University of Manchester ve společném článku nabízejí (snad nevědomky) Freedmanovi útěchu. Konstatují, že Spojené státy jsou na literaturu týkající se profesní etiky právníků (legal ethics) bohaté – to Spojené království  zaostává. Navíc, dojde-li v něm na profesní etiku právníků konečně řeč, o státních zástupcích (prosecution lawyers) se prakticky nemluví. Posuňme se ještě jednou v čase i místě, tentokrát o téměř deset let a do České republiky. V létě roku 2012 se rozhodla Unie státních zástupců ve spolupráci s Justiční akademií uspořádat konferenci „Státní zástupce a etika“, která měla řešit (nejen) v té době palčivé problémy ohrožení důvěry ve státní zastupitelství, styk státního zastupitelství s médii a další. Navzdory chytlavým tématům přednášeným významnými osobnostmi právního prostředí se Zdeněk Matula, tehdy státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ, dnes státní zástupce Vrchního státního zastupitelství Praha, ve zprávě o akci neubránil postesknutí; příspěvkům totiž přihlíželo „ne zcela zaplněné auditorium“.

How the Public Prosecutors can(not) act? Disciplinary Court experiences in disciplinary procedures with public prosecutors from 2008 to 2014

The article analyses all prosecutors´ disciplinary decisions issued by the disciplinary court in the Czech Republic since 2008, when the reform of the disciplinary court took place. The paper describes conducts of the prosecutors, which were found inappropriate by the court. In the second part of the paper there is offered analysis of the cases tried by the disciplinary court, in which the court found no substantial breach of the standards of professional prosecutors´ ethics or which were suspended before reaching a decision. In the last part the author summarizes his own findings and places them in a broader Czech context.

Časopis Státní zastupitelství

Archiv
Předplatné
Pro autory

 Wolters Kluwer ČR, a. s.

U nákladového nádraží 10
130 00  Praha 3

 

Tel.:       246 040 417
E-mail:  marie.novotna@wolterskluwer.com

Sledujte nás: