Časopis Státní zastupitelství 3/2016

  • Dvojí pohled (Josef Klíma)
  • Jak lze zvýšit počet uložených peněžitých trestů?
  • Rozhovor se scénáristy Případů 1. oddělení
  • Ještě jednou k prohlídce u advokáta aneb deset problematických let s § 85b tr. řádu (Pavel Komár)
  • K novému zákonu o státním zastupitelství (Miroslav Růžička, Karel Šabata)
  • K formě a obsahu vyžadování právní pomoci v cizím státu (Miroslav Petrák)
  • Vybrané instituty problematické pro legitimitu veřejné žaloby na poli mezinárodního trestního práva (Markéta Bartizalová)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 3/2016

Vybrané instituty problematické pro legitimitu veřejné žaloby na poli mezinárodního trestního práva

Markéta Bartizalová, doktorandka katedry trestního práva PrF MU v Brně, asistentka soudce na Krajském soudě v Českých Budějovicích

Podle profesora Bassiouniho je mezinárodní trestní právo atypické tím, že s ohledem na rozpor mezi hodnotami a politikami deklarovanými státy a skutečnými historickými událostmi ve světě je jeho vývoj nekonzistentní, nekontinuální a nesoudržný z hlediska politiky a skutečných praktik. Empirická pozorování vedou k závěru, že více než jakékoliv jiné právní disciplíny se mezinárodní trestní právo rozvíjí na základě skutečných událostí a nikoliv na základě politického vývoje. Příkladem toho je skutečnost, že právě nepopsatelná tragédie druhé světové války vedla ke zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku (IMT) a Mezinárodního vojenského tribunálu pro Dálný východ (IMTFE), nicméně žádný další obdobný vyšetřovací nebo soudní orgán nebyl zřízen až do roku 1993, kdy byl rezolucí Rady bezpečnosti OSN jako odpověď na bosenský konflikt zřízen Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a krátce po něm v reakci na genocidu ve Rwandě Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR). Z těchto důvodů nemůže být mezinárodní trestní právo posuzováno tradičními právními metodami. Nevyvíjelo se totiž lineárně, kompaktně, konzistentně a logicky. Namísto toho se vyvíjelo fragmentovaně, po kouscích, na základě konkrétních zkušeností. Dle profesora Bassiouniho je proto nejvhodnější metodou jeho zkoumání metoda funkční, tedy zkoumání v souvislosti s vývojem jeho vymáhacího systému a prostřednictvím zkoumání jeho cílů a hodnot.

K formě a obsahu vyžadování právní pomoci v cizím státu

JUDr. Miroslav Petrák, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci

Dne 1. ledna 2016 uplynuly dva roky, kdy nabyl účinnosti zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, který byl v loňském roce 2× novelizován (viz změnové zákony pod č. 77/2015 Sb. a 86/2015 Sb., jež se ovšem nijak výrazně nedotkly problematiky vyžadování právní pomoci v cizím státu, čímž není zeslabována jejich důležitost). S postupnou (tu a tam znatelnější) změnou charakteru páchané trestné činnosti, zapříčiněnou (možná a kupř.) volným pohybem osob a zboží či snadným prostupováním do počítačem generované trojrozměrné krajiny, kde jsme schopni během minuty virtuálně vkročit na několik desítek tisíc kilometrů od sebe vzdálených území, nezbývá než provést procesní úkon (samozřejmě v trestním řízení) v cizím státě. Někteří zpracovávají trestní věci s cizím prvkem častěji, jiní sporadicky. S ohledem na jisté zvláštnosti je zcela pochopitelné, že členové druhé skupiny při spatření podnětu k vyžádání právní pomoci v cizím státě nelibě povzdechnou: „do… žádání a do …ciziny“.

K novému zákonu o státním zastupitelství

JUDr. Miroslav Růžička, Ph. D., ředitel analytického a legislativního odboru na Nejvyšším státním zastupitelství Brno;
JUDr. Karel Šabata, Ph. D., soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti

Média věnují značnou pozornost debatám o přípravě nového zákona o státním zastupitelství. Je tak zatím činěno spíše v podobě mediální zkratky; výjimku v tomto ohledu představuje server Česká justice. Zmiňuje se především zamýšlené rušení vrchních státních zastupitelství a zřízení Speciálního státního zastupitelství. Je sdělována potřeba zachovat a ještě posílit nezávislost státních zástupců, je uváděno, jakým způsobem má být jmenován a především odvolán nejvyšší státní zástupce. V poslední době se objevila úvaha, zda lze vůbec měnit zákon o státním zastupitelství bez současné změny zákona o trestním řízení. K napsání tohoto příspěvku jsme se rozhodli na podkladě vlastních zkušeností a studia problematiky veřejné žaloby s cílem přispět v rámci odborné diskuse vyslovením vlastního názoru k tomu, aby státní zástupce byl opravdu vnímán jako představitel spravedlnosti hájící veřejný zájem a vystupující k ochraně zájmů slabých, nemocných a těch, kteří nemohou sami z objektivních důvodů prosadit svá práva. Rozhodli jsme se uvést v tomto příspěvku vlastní pohled na pojem svobody (nezávislosti) státního zástupce a vytýčit záruky, které znamenají schopnost státního zástupce plnit jemu svěřené úkoly a pravomoci.

Ještě jednou k prohlídce u advokáta aneb deset problematických let s § 85b tr. řádu

Mgr. Pavel Komár, náměstek vrchního státního zástupce v Olomouci

V trestním právu procesním je jen velmi málo tak kontroverzních témat, jako jsou domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor v místech, kde advokát vykonává advokacii. Oč subtilnější je právní úprava této problematiky, kterou obstarává 12 odstavců jednoho paragrafu, o to bouřlivější je diskuse odborné veřejnosti, jak moc a v čem přesně je tato úprava špatná. Stejná disproporce je i mezi relativně nízkým počtem fakticky uskutečněných takovýchto prohlídek a množstvím výkladových problémů, které se v souvislosti s nimi objevily. Dlužno dodat, že řada z nich byla již odstraněna, ale mnoho dalších přetrvává či se nově objevuje. Těm nejzávažnějším z nich se budu věnovat v tomto článku, který si pochopitelně neklade ambice je všechny vyřešit, ale má záměr přinejmenším vzbudit diskusi, zda není na místě po deseti letech od nabytí účinnosti zákona č. 79/2006 Sb., který do trestního řádu zavedl ustanovení § 85b, nepřistoupit k jeho radikální změně.