Časopis Státní zastupitelství 6/2017

  • Dokonalejší než dokonalí: O trestu a vězeňství po padesáti letech (Jakub Drápal)
  • Kontrola oportunních rozhodnutí státního zástupce (Katarína Kandová)
  • Ústavně konformní výklad § 26 trestního řádu (Vítězslav Kozák)
  • Trestněprávní aspekty interrupce v Polsku (Adéla Rosůlek)
  • Manažeři prevence kriminality na místní úrovni v procesu preventivní práce (Kazimír Večerka, Markéta Štěchová)
  • Trestná součinnost botnetmastera v souvislosti s poskytnutím boletu… (Kateřina Hlaváčová)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 6/2017

Limity trestní represe při pobytu neplatiče výživného v cizině

JUDr. Jan Řeháček, státní zástupce, Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Labem, jrehacek@osz.unl.justice.cz

Na rozdíl od řady jiných států je u nás za určitých podmínek trestně postihováno neplacení výživného, které navíc patří k nejčastějším a ze své povahy také k nejlépe objasňovaným druhům trestné činnosti. Je však třeba vidět, že tento trestný čin má zřejmý soukromoprávní rozměr, neboť se jedná o majetkové nároky vyplývající v drtivé většině případů z vyživovací povinnosti rodičů k dětem, která je upravena v zákoně o rodině. Již v úvodu je tak nutno připomenout, že ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti.

K trestní odpovědnosti rodičů, kteří nezajišťují školní docházku nezletilého, jehož výchova byla v občanskoprávním řízení upravena

Mgr. Kateřina Štrejtová, státní zástupkyně, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5, kstrejtova@osz.pha5.justice.cz

Kriminalita páchaná na mládeži je závažným celospolečenským problémem s dopady do nejrůznějších oblastí života populace. Vliv rodiny a porucha socializace v důsledku jejího selhání jsou uváděny jako jedny ze základních kriminogenních faktorů. Proto jsou rodina a děti tradičně chráněny v samostané hlavě zvláštní části trestního zákoníku. Objektem tam vymezených trestných činů je zájem na důsledném uplatnění řádné výchovy, výživy, tělesném a duševním vývoji dítěte a na harmonických vztazích v rodině fungujících podle základních společenských norem. Problémy v dlouhodobě nespolehlivých rodinách však nejsou řešeny toliko prostředky trestního práva, ale rovněž prostředky práva civilního, což má pak zpětně důsledky pro případnou trestní odpovědnost a trestní řízení. Tento příspěvek si klade za cíl upozornit na prolínání civilní a trestněprávní úpravy tehdy, když rodiče nedbají na řádnou výchovu svých dětí.

K některým aspektům obžaloby a postavení státního zástupce v hlavním líčení podle paragrafovaného znění návrhu nového trestního řádu

JUDr. Jan Vychyta, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, email: jvychyta@osz.pha1.justice.cz

 

Článek se zabývá postavením státního zástupce v nalézacím řízení trestním tak, jak je navrhováno v paragrafovaném znění nového trestního řádu publikovaném Ministerstvem spravedlnosti v letech 2018 a 2019. Autor rozebírá návrh z pozice státního zástupce, porovnává jej s předchozími koncepčními materiály a zahraniční legislativou a představuje vlastní návrhy a variantní řešení. Autor dochází k závěru, že představený návrh nového trestního řádu plně nerespektuje žádný z dosavadních koncepčních materiálů a navrhované změny jsou tak mnohem spíše evolucí současné právní úpravy, než revolucí směřující k nahrazení či výrazné modifikaci dosavadních procesních principů. Zvolené řešení přesto nemusí být s ohledem na společenské vnímání trestní justice a historickou právní tradici ke škodě věci.  

Trestný čin maření spravedlnosti dle § 347a trestního zákoníku

JUDr. Jan Provazník, Ph.D. [1], Katedra trestního práva PrF MU, email: jan.provaznik@law.muni.cz

 

Tento článek pojednává o novém trestném činu maření spravedlnosti dle § 347a trestního zákoníku. Poskytuje jeho základní charakteristiku, vysvětluje důvody jeho zavedení, zasazuje jej do systematických a koncepčních souvislostí, přibližuje zahraniční úpravy, které byly pro zavedení tohoto trestného činu inspirací, a zamýšlí se nad některými vybranými praktickými problémy zejména výkladového charakteru, které lze v souvislosti s aplikací tohoto trestného činu v praxi očekávat.

[1] Autor je odborným asistentem na Katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity a asistentem místopředsedy Ústavního soudu České republiky. Pokud se čtenáři kterákoliv zde uvedená myšlenka nelíbí, pak nechť ví, že nenáleží kterékoliv z těchto institucí, nýbrž jen autorovi samotnému, a tedy jen on za ni musí nést odpovědnost či strpět kritiku. Pakliže se čtenáři kterákoliv zde uvedená myšlenka zalíbí, pak nechť ví, že je jen důsledkem pozitivního vlivu, který na autora obě zmíněné instituce mají.

Trestné činy duchovních v sexuální oblasti z pohledu světského a kanonického práva

Dr. Libor Botek, Th.D., soudní vikář Interdiecézního soudu v Olomouci, Katedra církevního práva a církevních dějin teologické fakulty UPOL, email: l.botek@volny.cz

Mgr. Jiřina Navrátilová, Okresní státní zastupitelství v Ostravě, Katedra církevního práva a církevních dějin teologické fakulty UPOL, email:

jirina.navratilova@seznam.cz

Porovnání církevního a světského trestního práva ukazuje, že oba systémy, byť chrání jiné společenské hodnoty a zájmy, mají za cíl ochranu spravedlnosti ve společnosti a navzájem si nekonkurují, ale doplňují se. Kanonické a světské trestní právo se však liší nejen ve vymezení podmínek trestní odpovědnosti, v popisu jednotlivých skutkových podstat, ale také v druzích a možnostech ukládání trestů a dalších opatření. Mnoho trestných činů je nicméně stíháno jak světskými orgány činnými v trestním řízení, tak kompetentní církevní autoritou. V současné době jak na celocírkevní úrovni, tak i na úrovni místní české církve probíhá rozsáhlá diskuze, jak se vyrovnat s touto problematikou. V únoru 2019 se konalo setkání předsedů biskupských konferencí s papežem ve Vatikánu, z něhož vzešly další podněty a závazná právní nařízení pro celou církev. V nedávné době papež František vyzval všechny duchovní katolické církve, kteří se dopustili sexuálního deliktu s nezletilými, aby se sami udali státním orgánům činným v trestním řízení. Kromě toho v Motu proprio Come una madre amichevole stanoví odvolání z úřadu pro biskupy, kteří by byli v řešení otázky sexuálních deliktů jejich podřízených liknaví.

 

Osobní prohlídka z bezpečnostních důvodů v praxi Policie České republiky

kpt. PhDr. Lukáš Miklas, Policejní akademie ČR, Fakulta bezpečnostně právní, email:  lukasmiklas@centrum.cz

Článek se zabývá postupem Policie České republiky ve vztahu k provedení prohlídky osoby dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a osobní prohlídkou dle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to ve vztahu k tzv. bezpečnostní prohlídce. Je nastíněno několik problémových otázek z praxe, na které se autor článku za využití dostupných odborných pramenů a vlastních zkušeností snaží nalézt odpovědi a odpovídající řešení, což je i cílem tohoto článku. Je pojednáno rovněž o postupu ostatních policejních orgánů dle trestního řádu. V závěru článku autor přináší své úvahy de lege ferenda vyplývající z jeho vlastního rozboru problémových oblastí zvoleného tématu.

Istanbulský protokol k účinnému vyšetřování mučení a špatného zacházení

Mgr. Marie Lukasová, Ph.D., Kanceláře veřejného ochránce práv

 

Článek představuje Příručku k účinnému vyšetřování a dokumentování mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání (Istanbulský protokol) a související standard CPT. Vysvětluje se, jak Evropský soud pro lidská práva zohledňuje implementaci těchto standardů při hodnocení naplnění pozitivního závazku státu provést účinné vyšetřování v souladu s článkem 3 Evropské úmluvy. Na místech omezení svobody je zvýšené riziko špatného zacházení, a proto je důležité zajistit provádění lékařských prohlídek (vstupních a v návaznosti na zranění) nejen kvůli jeho vyšetřování, ale také v zájmu prevence. Lékařská zjištění známek špatného zacházení mají být speciálním způsobem dokumentována a automaticky hlášena příslušnému orgánu.

Volné hodnocení důkazů, materiální pravda, vnitřní přesvědčení, praktická jistota a důvěra v úsudek soudce v českém trestním řízením

prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, DSc., Ph.D., Ústavní soud České republiky, Katedra trestního práva PrF MU, email: Jaroslav.Fenyk@usoud.cz

 

Příspěvek se zabývá rozborem tradičních zásady osvíceného inkvizičního řízení, zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou materiální pravdy a to v kontextu s historicky překonanou zákonnou teorií průvodní a systémem hodnocení důkazů v zemích common law. Přináší tradiční, ale i zcela nové pohledy na postup českého soudce při dokazování a vybízí k zamyšlení nad určitými pokusy více objektivizovat a tím i omezit soudce v jeho rozhodovací činnosti. Vyslovuje proto pochybnosti z hlediska nekritické inspirace systémem sporného řízení ( common law) a nabízí  možnost důsledně pojmenovat nesporně výhodné elementy soudcovského rozhodování v podmínkách českého trestního řízení a ukázat tak  na skutečný význam soudce v kontinentálním modelu dokazování.

Criminal activities of elected officials of territorial self-governing units – public prosecutor’s office balance

Mgr. Jiří Pavlík, Deputy of the Supreme Public Prosecutor, Supreme Public Prosecutor’s Office

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., public prosecutor, Analytical and Legislative Department, Supreme Public Prosecutor’s Office, email: JChromy@nsz.brn.justice.cz

Mgr. Tomáš Husák, statistician, Supreme Public Prosecutor’s Office

In Article 100(1) the Constitution of the Czech Republic states that territorial self-governing units are territorial communities of citizens having the right to self-governance. It is beyond any doubt that active participation in the self-government of municipalities and regions in the form of discharging the office of assembly members, councillors, mayors or regional presidents is praiseworthy and challenging work. However, it is also associated with certain liability. In law, liability means the necessity to bear the consequences of particular acts or omissions. In cases of utmost importance, the protection of community goods is secured through the system of criminal law. Like other citizens of the Czech Republic, the elected officials of territorial self-governing units are subject to criminal liability for committed criminal offences. Unlike other types of representatives in the wider sense, such as parliamentary deputies or senators, assembly members and councillors discharging their office are not equipped with the benefaction of immunity or the institute of approval of criminal prosecution by the assembly or council, of which they are members.

 

Ethics in criminal proceedings, in the court room respectively – judge

Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof., vice chairman of the Constitutional Court, Faculty of Law, Masaryk University in Brno, email: Jaroslav.Fenyk@usoud.cz

From a historical and general point of view, ethics are a concept that mainly designates a custom, manner, or a tradition. Ethics have a lot in common with morality as a system of generally accepted customs and manners. Ethics and morality mingle to a certain extent since the judge’s authority in criminal proceedings is directly proportional to public trust in the judge’s moral qualities. Ethical behaviour means respecting generally accepted customs, manners or traditions. We, on the other hand, speak of a special kind of ethics – the so-called professional ethics or professional ethical behaviour delimited by the strict framework of Czech criminal proceedings.

Časopis Státní zastupitelství

Archiv
Předplatné
Pro autory

 Wolters Kluwer ČR, a. s.

U nákladového nádraží 10
130 00  Praha 3

 

Tel.:       246 040 417
E-mail:  marie.novotna@wolterskluwer.com

Sledujte nás: