Časopis Státní zastupitelství 1/2018

  • Ohlédnutí za rokem 2017 (Miroslav Antl)
  • Anketa: Lze zvýšit počet uzavíraných dohod o vině a trestu?
  • Rozhovor s Liborem Vávrou (Ondřej Šťastný)
  • Individualizace trestů v České republice: Jak určujeme tresty a co o tom víme? (Jakub Drápal)
  • Alternativní řešení trestních věcí v dokumentech OSN, Rady Evropy a Evropské unie (Jana Kursová)
  • Radikalizační procesy v prostředí věznic a možnosti jejich identifikace (Barbora Vegrichtová)
  • Výběr z judikatury nejvyššího soudu (Vladimír Kratochvíl)
  • Čítárna (vybrala Jolana Sedláčková)
  • Retro: Pokyny pro pátrání po skrytých (anonymních) pisatelích (vybrala Jolana Sedláčková)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 1/2018

Kriminalita růžových límečků po česku

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., MBA, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

Nikoli kriminalita bílých límečků ani kriminalita modrých límečků, nýbrž kriminalita růžových límečků je tématem našeho pojednání, neboť na rozdíl od prvně uvedených druhů trestné činnosti stojí v tuzemsku stále mimo odbornou pozornost, ačkoli v perimetru kriminologického poznání se objevuje již více než tři desítky let. V předloženém příspěvku objasňujeme, co znamená kriminalita růžových límečků a v čem představuje zvláštní fenomén z oblasti majetkové, respektive hospodářské trestné činnosti. Zaměřujeme se na podmínky v České republice prostřednictvím rozboru trestněprávní úpravy a její aplikace, včetně reálných případů, které portrét kriminality růžových límečků dokreslují.

Odůvodnění trestů: Argumenty pro a proti detailnímu odůvodňování trestů

JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., výzkumník na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, doktorand na PrF UK, asistent ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové

Základním důvodem, proč je v českém (a obecně v evropském kontinentálním) trestním systému esenciální, aby tresty byly řádně odůvodněné, je, že způsob ukládání trestů na evropském kontinentu spoléhá, že soudce učiní striktně individualizované rozhodnutí, k čemuž mu tento systém poskytuje velmi širokou pravomoc. Český soudce může uložit druh i výměru trestu v mnohém tak, jak se domnívá, že to je vhodné a není přitom zákonem výrazně omezen. Trestní zákoník detailněji neupravuje podmínky pro uložení jednotlivých druhů trestů, poskytuje soudci širokou možnost pohybovat se v rámci trestní sazby a nelimituje ho svazujícími pravidly, jak ukládat tresty (pro širší rozbor této problematiky viz Drápal, 2018). Zákonodárce totiž spoléhá, že se soudci s touto svojí pravomocí řádně popasují a uloží ten nejvhodnější trest, který bude individualizován jak vůči jednání, tak vůči osobě pachatele.

Nenapadený výrok aneb může odvolací soud zrušit nepřezkoumávaný výrok rozsudku? (ke vztahu § 254 tr. ř. a § 258 tr. ř.)

JUDr. Ivo Kouřil, Nejvyšší soud

Důsledkem zákonné úpravy odvolacího řízení svěřující s účinností od 1. 1. 2002 vymezení rozsahu, v němž může soud druhého stupně přezkoumat a následně změnit napadený rozsudek nalézacího soudu, do rukou odvolatele je to, že osoba, která svým projevem vůle odvolací řízení vyvolala , určuje, které (vadné) výroky může odvolací soud jím provedenou změnou, tj. aplikací § 258 tr. ř. a § 259 tr. ř., napravit. Z uvedeného současně plyne, že pokud odvolatel nesprávně vyhodnotí rozsudek soudu prvního stupně a svým odvoláním výslovně nenapadne výrok, který je ve skutečnosti vadný, přičemž tak neučiní ani formou odvolací argumentace, jež ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. založí tzv. širší přezkum výroku předcházejícího, případně se na podkladě jeho odvolání neuplatní širší přezkum takového obsahově navazujícího (vadného) výroku při aplikaci § 254 odst. 3 tr. ř., zůstane tento vadný výrok součástí rozsudku i po provedení odvolacího řízení, neboť v důsledku nemožnosti jeho přezkoumání odvolacím soudem nemůže zásadně dojít k jeho kasaci, jíž by se náprava vadného stavu prosadilamozřejmě je rovněž součástí trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.

Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty

JUDr. Petra Vítková, Wolters Kluwer ČR, 2019, 228 s., ISBN 978-80-7598-551-4

Předmětná publikace podává ucelený výklad základních otázek spojených s vybranými zajišťovacími instituty upravenými v trestním řádu, tj. zejména jaký je smysl těchto institutů, k čemu mají sloužit, jaký je jejich vztah k příslušným hmotněprávním ustanovením a trestním sankcím, ale i k ústavním předpisům, předpisům práva Evropské unie a mezinárodním smlouvám, co je třeba zjistit před zajištěním, jak se při zajištění postupuje, kdo o zajištění rozhoduje a v jaké fázi trestního řízení, jaké jsou účinky zajištění, důvody pro změnu zajištění, apod. Autorka se věnuje i výkladu jednotlivých relevantních pojmů. V tomto směru je publikace patrně vůbec první odbornou publikací, která se takto uceleně zabývá zajišťovacími instituty, byť omezeně pouze ve vztahu k nástrojům a výnosům z trestné činnosti a náhradní hodnotě za ně.

Diskreční oprávnění státního zástupce a navrhovaná možnost zastavení trestního stíhání pro nedostatek shromážděných důkazů

Mgr. Ludmila Moudrá, Vrchní soud v Olomouci, asistentka soudce, Katedra trestního práva UPOL

Ministerstvo spravedlnosti předložilo v polovině ledna roku 2018 k veřejnému připomínkování návrh nového trestního řádu, v němž má dojít k rozšíření možnosti státního zástupce ukončit trestní řízení v předsoudním stadiu. Budou tak posíleny oportunitní prvky a diskreční oprávnění státního zástupce v přípravném řízení, přičemž dle textu zveřejněného na webových stránkách ministerstva spravedlnosti se tak děje po vzoru německé a rakouské právní úpravy.

O dekriminalizaci z pohledu státního zastupitelství

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., MBA, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

Slýcháváme, že život je změna a změna je život. Pro svět trestního práva může být příznačná změna podobě dekriminalizace, podle které dochází k vyloučení či zúžení určitých typů sociálních jevů, které jsou na základě zákona prohlášeny za trestné a podléhající postihu. Jde o prostředek trestní politiky, která obstarává regulaci společenských vztahů skrze trestní zákonodárství a aplikační praxi orgánů trestní justice.

Názory expertů na recidivu mládeže – vybrané výsledky dotazníkového šetření

PhDr. Kazimír Večerka, CSc.; PhDr. Markéta Štěchová; JUDr. Jana Hulmáková, Ph.D., výzkumní pracovníci v Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Praha

Otázka, proč se lidé opakovaně dopouštějí trestné činnosti, stojí dlouhodobě v popředí zájmu nejen kriminologů, ale též trestních politiků. Skutečnost, že za velkou část kriminality odpovídá jen poměrně malá část pachatelů, kteří se opakovaně a někdy i ve velké intenzitě dopouštějí trestné činnosti, byla již též ověřena řadou výzkumů. Výše uvedené poznatky platí i v případě mladistvých pachatelů. S ohledem na to, že zatížení kriminalitou je nejvyšší právě v tomto období, je znalost faktorů, které zvyšují riziko recidivy a které jí naopak mohou zabraňovat, velmi důležitá. Poměrně podrobně by s nimi měly být obeznámeny především všechny orgány činné v trestním řízení a další subjekty, které se podílejí na řízení ve věcech delikventní mládeže.

Polské soudnictví – stále vzdálené od zlomového bodu

Dariusz Mazur, soudce Krajského soudu v Krakově, mluvčí Sdružení soudců „Themis“

Dne 19. října 2018 přijal Soudní dvůr Evropské Unie na základě žádosti Evropské komise prozatímní opatření reagující na nový zákon o polském Nejvyšším soudu. Tímto způsobem bylo 22 soudců Nejvyššího soudu (včetně jeho předsedy) ochráněno před nuceným odchodem do předčasného důchodu. Mnoho komentátorů to popsalo jako zlomový bod v boji za nezávislost polského soudnictví. Při zevrubnějším pohledu na celkovou aktuální situaci v systému správy polské justice však bohužel stále nelze nalézt důvod pro takový optimismus. Podívejme se proto blíže na současný stav institucí jako Kárná komora Nejvyššího soudu, Národní soudní rada a Ústavní soud, jakož i na řešení, jakými jsou nová podoba kárného řízení ve věci soudců a podřízenost veřejné žaloby ministru spravedlnosti.

Zamyšlení nad skutečně aktuálními problémy právní úpravy tzv. prostorových odposlechů

JUDr. Veronika Ščerbová, Právnická fakulta UP, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje

V čísle 7–8/2018 časopisu Bulletin advokacie vyšel článek prof. JUDr. Jiřího Jelínka, CSc., vedoucího katedry trestního práva PF UK v Praze. Autor se v článku nazvaném „K chybějící právní úpravě tzv. prostorového odposlechu v trestním řádu“ vyjadřuje k tvrzené nedostatečné legislativní úpravě prostorových odposlechů, zamýšlí se nad ústavněprávní konformitou povolovacího režimu jednotlivých způsobů sledování a formuluje vlastní závěry a úvahy nad úpravou prostorových odposlechů de lege ferenda. Souhlasím s tvrzením autora, že téma boje proti kriminalitě prostřednictvím této podoby sledování osob a věcí je mimořádně aktuální vzhledem k četnosti nasazování operativně pátrací techniky, je nicméně škodou, že prostor, který prof. Jelínek svým článkem na toto téma otevírá, zůstal nevyužit, neboť jeho autor zčásti řeší již řešené a místo zamyšlení se nad skutečnými a akutními problémy, které s sebou aplikační praxe dennodenně přináší, a hledáním řešení na ně, kritizuje zákonodárce za špatnou systematiku jednotlivých ustanovení.

Činnost státního zástupce v trestním řízení z pohledu obhájce

doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., Katedra trestního práva PrF UK, advokát, viceprezident Unie obhájců České republiky

Státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení plní nezastupitelnou roli. Jeho postavení se v průběhu trestního řízení mění od osoby vykonávající dozor nad přípravným řízením k procesní straně v zásadě rovnoprávné s obviněným v řízení před soudem, kde zastupuje veřejnou žalobu. Předkládaný příspěvek je zaměřen na vybrané aspekty činnosti státního zástupce v přípravném řízení de lege lata i de lege ferenda, a to z pohledu obhájce. Příspěvek má záměrně diskusní charakter. Pro tento účel jsem zvolil tři témata, kterým se budu věnovat blíže. Jimi jsou role státního zástupce coby osoby rozhodující o tzv. odklonech, klesající tendence počtu rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání z důvodu, že se nestal skutek, pro který je trestní stíhání vedeno, a konečně diskreční oprávnění státního zástupce a rizika s ním spjatá.