Časopis Státní zastupitelství 1/2018

  • Ohlédnutí za rokem 2017 (Miroslav Antl)
  • Anketa: Lze zvýšit počet uzavíraných dohod o vině a trestu?
  • Rozhovor s Liborem Vávrou (Ondřej Šťastný)
  • Individualizace trestů v České republice: Jak určujeme tresty a co o tom víme? (Jakub Drápal)
  • Alternativní řešení trestních věcí v dokumentech OSN, Rady Evropy a Evropské unie (Jana Kursová)
  • Radikalizační procesy v prostředí věznic a možnosti jejich identifikace (Barbora Vegrichtová)
  • Výběr z judikatury nejvyššího soudu (Vladimír Kratochvíl)
  • Čítárna (vybrala Jolana Sedláčková)
  • Retro: Pokyny pro pátrání po skrytých (anonymních) pisatelích (vybrala Jolana Sedláčková)

[ultimatemember form_id="3111"]

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 1/2018

K problematice ne bis in idem z pohledu reakce orgánů činných v trestním řízení na přezkumné řízení podle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

JUDr. Ivo Kouřil

Zajisté není nezbytné připomínat, že právo jedince nebýt dvakrát trestně stíhán a potrestán pro týž skutek (zásada ne bis in idem) má jako základní právo obviněného své ukotvení v Listině základních práv a svobod (čl. 40 odst. 5) a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7) a že jeho realizace má být v trestním řízení zajištěna skrze aplikaci ustanovení trestního řádu.

Podmíněné odsouzení: Jeho účel a vývoj na území Česka

Jakub Drápal

Tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl podmíněně odložen, jsou nejčastějšími tresty ukládanými v Česku. Je tomu tak, přestože neexistuje ucelená koncepce, proč by měly dominovat sankční politice, či proč by vůbec měly existovat. V roce 1919 byla tato možnost uzákoněna v situaci, kdy byly ukládány velmi krátké tresty a nebyly k dispozici alternativní tresty vyjma peněžitého trestu. V současné době však soudy mohou vybírat z plejády alternativních trestů a velmi krátké tresty odnětí svobody nejsou téměř nikdy ukládány. Rozbor změn právní úpravy vztahující se k podmíněnému odsouzení od roku 1919 do současnosti naznačuje, že dnešní situace není výsledkem promyšlené proměny koncepce podmíněného odsouzení, ale výsledkem nesystémových změn. Důsledky tohoto přístupu, mezi které patří kumulace trestů, navyšování podmíněných trestů či problémy při zohledňování závažnosti, jsou v článku diskutovány.

Poskytnutí peněžité pomoci oběti státem a následný přechod nároku oběti na náhradu škody vůči pachateli na stát

Mgr. Stanislav Cik

Článek se zabývá problematikou peněžité pomoci poskytnuté ze strany státu obětem trestných činů. Nezaměřuje se na podmínky pro přiznání peněžité pomoci, ale na okolnosti přechodu nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli z poškozeného na stát. Cílem článku je výkladem jednotlivých zákonných ustanovení dospět k závěru, za jakých podmínek a s jakými důsledky přejde nárok vůči pachateli z poškozeného na stát.

První organizační složení Úřadu evropského veřejného žalobce

JUDr. Bc. Štěpán Kořínek, PrF UK

Příspěvek nese název „První organizační složení Úřadu evropského veřejného žalobce“, přičemž předmětně se věnuje aktuálním změnám svého zřízení, zejména obsazení pozic evropských žalobců. V roce 2019 byla obsazena pozice nejvyššího evropského žalobce, do které byla dosazena rumunská prokurátorka Laura Codruţa Kövesi. V letních měsících roku 2020 došlo ke jmenování dvaceti dvou evropských žalobců, kteří odpovídají i počtu participujících členských států. Příspěvek je proto zaměřen na představení funkce evropského žalobce a jejich aktuální obsazení, zejména s ohledem na evropského žalobce zastupujícího Českou republiku, kterým se stal Mgr. Petr Klement, toho času člen Nejvyššího státního zastupitelství ČR. Příspěvek je rozdělen do pěti částí, včetně úvodu a závěru. Druhá část se zaobírá nastíněním organizační struktury Úřadu. Třetí část se přímo orientuje na funkci evropského žalobce. Čtvrtá část je potom věnována prvnímu formačnímu uskupení ÚEVŽ. Cílem příspěvku je přiblížit a osvětlit základní východiska funkce evropského žalobce a představit první složení evropských žalobců.

Problematické aspekty Úřadu evropského veřejného žalobce v českém kontextu

Lukáš Hendrych

Úřad evropského veřejného žalobce je dosud nejambicióznějším projektem v oblasti europeizace trestního práva. Na evropské úrovni vůbec poprvé vznikla instituce s pravomocí trestně stíhat přeshraniční kriminalitu bez ohledu na národní hranice. Úřad se konkrétně zaměří na trestnou činnost poškozující nebo ohrožující finanční zájmy EU. A jeho ambice jsou v tomto ohledu značné. Při bližším pohledu na platný právní rámec, který fungování úřadu de iure vymezuje, však objevíme celou řadu otázek a nejasností. Cílem tohoto článku je upozornit na ty nejpalčivější problémy, které můžeme v souvislosti s naplňováním cílů úřadu v nejbližších měsících a letech očekávat. Následující text mezi nejproblematičtější aspekty současné podoby úřadu řadí například tzv. double hat problem související s organizačním uspořádáním úřadu, dále pak přetrvávající fragmentaci procesněprávních i hmotněprávních předpisů v oblasti trestního práva napříč EU, rozdílný výklad trestněprávních institutů s důrazem na vyšetřování a trestní stíhání či nebezpečí tzv. forum shoppingu.

Zločin krádeže za nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s covid-19

JUDr. Adéla Rosůlek, Ph.D.

V probíhající druhé vlně pandemie koronaviru (psáno v říjnu 2020) si již můžeme dovolit vyhodnotit zkušenosti s aplikací § 205 odstavce 4 písmeno b) trestního zákoníku neboli „covidové“ krádeže. A také identifikovat problematické aspekty vyskytující se u skutků s touto právní kvalifikací, tyto aspekty zpravidla odpovídají hlavním okruhům námitek uplatňovaných obhajobou.

Problematika řízení motorového vozidla pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu

Igor Stříž

Kateřina Horká

Příspěvek uceleně shrnuje problematiku spojenou s trestní odpovědností řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, která v posledních letech vykazovala nejednotnou aplikační praxi na všech úrovních orgánů činných v trestním řízení. Autoři poukazují na aktivity Nejvyššího státního zastupitelství, které též jeho přispěním vyústily ve vydání sjednocujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu.

K (možné) trestněprávní povaze neplacení televizních a rozhlasových poplatků pohledem Nejvyššího soudu

Zbyněk Žďárský

Ve vztahu k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku nebyla aplikační praxe dlouho ujednocena v názoru týkajícím se povahy televizních a rozhlasových poplatků a jejich srovnání s ostatními platbami uvedenými v § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Přetrvávaly pochybnosti, zda za předpokladu, že by rozhlasové a televizní poplatky byly považovány za některou z plateb vyjmenovaných v základní skutkové podstatě § 240 trestního zákoníku, by mohla být za pachatele tohoto trestného činu považována fyzická či právnická osoba, která je jejich poplatníkem, případně (též) osoba jiná. Touto otázkou se koncem roku 2020 zabýval Nejvyšší soud a v usnesení ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. 7 Tdo 1229/2020 ji zodpověděl kladně.

Postavení poškozeného ve zkrácených formách trestního řízení

Filip Ščerba

Zavádění a rozšiřování zrychlených forem trestního řízení a jejich využívání je mj. spojeno s rizikem určitého krácení procesních práv poškozeného. Článek proto analyzuje aktuální právní úpravu vymezující postavení a práva poškozeného v rámci zkrácených forem trestního řízení. Pozornost je zaměřena především na institut dohody o vině a trestu a obsah povinnosti státního zástupce dbát při sjednávání dohody o vině a trestu také na zájmy poškozeného (§ 175a odst. 5 tr. řádu). Opomíjeny nejsou ani problémy spojené s postavením poškozeného v řízení, které je vyřizováno trestním příkazem. Článek nabízí též úvahy o důsledcích, jaké mohou nastat pro poškozeného v případech, kdy státní zástupce a obviněný označí určité skutečnosti za nesporné, neboť po novele provedené zák. č. 333/2020 Sb., která zásadním způsobem rozšířila možnosti takového postupu, i tato otázka nabývá na významu.

Dozor státního zastupitelství, opatření ve výchově a vnitřní řád školského zařízení

Miroslav Petrák

Článek pojednává o motivaci a korupčním jednání a chování s akcentem na příslušníky Policie České republiky. Snahou autorů je poukázat na to, že znalostí procesu motivace, tj. procesu kognitivní elaborace s emocionálními podíly a s určitým konečným efektem, lze nalézt vzorec instrumentálního chování, který by byl klíčem k odemknutí (eufemisticky řečeno) korupčního black boxu.