Časopis Státní zastupitelství 3/2019

kpt. PhDr. Lukáš Miklas, student doktorského studia, Policejní akademie České republiky v Praze

V rámci uvedeného článku bych se chtěl podrobněji zamyslet nad postupem Policie České republiky (dále jen Policie ČR) ve vztahu k provedení prohlídky osoby dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Policii ČR), a osobní prohlídky dle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád), zejména v návaznostech na provedení tzv. „bezpečnostní prohlídky osoby“.

JUDr. Jan Vychyta, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, email: jvychyta@osz.pha1.justice.cz

Článek se zabývá postavením státního zástupce v nalézacím řízení trestním tak, jak je navrhováno v paragrafovaném znění nového trestního řádu publikovaném Ministerstvem spravedlnosti v letech 2018 a 2019. Autor rozebírá návrh z pozice státního zástupce, porovnává jej s předchozími koncepčními materiály a zahraniční legislativou a představuje vlastní návrhy a variantní řešení. Autor dochází k závěru, že představený návrh nového trestního řádu plně nerespektuje žádný z dosavadních koncepčních materiálů a navrhované změny jsou tak mnohem spíše evolucí současné právní úpravy, než revolucí směřující k nahrazení či výrazné modifikaci dosavadních procesních principů. Zvolené řešení přesto nemusí být s ohledem na společenské vnímání trestní justice a historickou právní tradici ke škodě věci.

JUDr. Jan Provazník, Ph.D., Katedra trestního práva PrF MU, email: jan.provaznik@law.muni.cz

Tento článek pojednává o novém trestném činu maření spravedlnosti dle § 347a trestního zákoníku. Poskytuje jeho základní charakteristiku, vysvětluje důvody jeho zavedení, zasazuje jej do systematických a koncepčních souvislostí, přibližuje zahraniční úpravy, které byly pro zavedení tohoto trestného činu inspirací, a zamýšlí se nad některými vybranými praktickými problémy zejména výkladového charakteru, které lze v souvislosti s aplikací tohoto trestného činu v praxi očekávat.

Dr. Libor Botek, Th.D., soudní vikář Interdiecézního soudu v Olomouci, Katedra církevního práva a církevních dějin teologické fakulty UPOL, email: l.botek@volny.cz

Mgr. Jiřina Navrátilová, Okresní státní zastupitelství v Ostravě, Katedra církevního práva a církevních dějin teologické fakulty UPOL, email: jirina.navratilova@seznam.cz

Porovnání církevního a světského trestního práva ukazuje, že oba systémy, byť chrání jiné společenské hodnoty a zájmy, mají za cíl ochranu spravedlnosti ve společnosti a navzájem si nekonkurují, ale doplňují se. Kanonické a světské trestní právo se však liší nejen ve vymezení podmínek trestní odpovědnosti, v popisu jednotlivých skutkových podstat, ale také v druzích a možnostech ukládání trestů a dalších opatření. Mnoho trestných činů je nicméně stíháno jak světskými orgány činnými v trestním řízení, tak kompetentní církevní autoritou. V současné době jak na celocírkevní úrovni, tak i na úrovni místní české církve probíhá rozsáhlá diskuze, jak se vyrovnat s touto problematikou. V únoru 2019 se konalo setkání předsedů biskupských konferencí s papežem ve Vatikánu, z něhož vzešly další podněty a závazná právní nařízení pro celou církev. V nedávné době papež František vyzval všechny duchovní katolické církve, kteří se dopustili sexuálního deliktu s nezletilými, aby se sami udali státním orgánům činným v trestním řízení. Kromě toho v Motu proprio Come una madre amichevole stanoví odvolání z úřadu pro biskupy, kteří by byli v řešení otázky sexuálních deliktů jejich podřízených liknaví.

Mgr. Marie Lukasová, Ph.D., Kanceláře veřejného ochránce práv

Článek představuje Příručku k účinnému vyšetřování a dokumentování mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání (Istanbulský protokol) a související standard CPT. Vysvětluje se, jak Evropský soud pro lidská práva zohledňuje implementaci těchto standardů při hodnocení naplnění pozitivního závazku státu provést účinné vyšetřování v souladu s článkem 3 Evropské úmluvy. Na místech omezení svobody je zvýšené riziko špatného zacházení, a proto je důležité zajistit provádění lékařských prohlídek (vstupních a v návaznosti na zranění) nejen kvůli jeho vyšetřování, ale také v zájmu prevence. Lékařská zjištění známek špatného zacházení mají být speciálním způsobem dokumentována a automaticky hlášena příslušnému orgánu.

prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, DSc., Ph.D., Ústavní soud České republiky, Katedra trestního práva PrF MU, email: Jaroslav.Fenyk@usoud.cz

Příspěvek se zabývá rozborem tradičních zásady osvíceného inkvizičního řízení, zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou materiální pravdy a to v kontextu s historicky překonanou zákonnou teorií průvodní a systémem hodnocení důkazů v zemích common law. Přináší tradiční, ale i zcela nové pohledy na postup českého soudce při dokazování a vybízí k zamyšlení nad určitými pokusy více objektivizovat a tím i omezit soudce v jeho rozhodovací činnosti. Vyslovuje proto pochybnosti z hlediska nekritické inspirace systémem sporného řízení ( common law) a nabízí  možnost důsledně pojmenovat nesporně výhodné elementy soudcovského rozhodování v podmínkách českého trestního řízení a ukázat tak  na skutečný význam soudce v kontinentálním modelu dokazování.