Časopis Státní zastupitelství 4/2019

  • Činnosti státního zástupce v trestním řízení (Filip Ščerba, Katarína Kandová)
  • K některým otázkám postupu státního zástupce v trestním řízení (Pavel Zeman)
  • Činnost státního zástupce v trestním řízení z pohledu obhájce (Tomáš Gřivna)
  • Zamyšelní nad skutečně aktuálními problémy právní úpravy tzv. prostorových odposlechů (Veronika Ščerbová)
  • Polské soudnictví – stále vzdálené od zlomového bodu (Darius Mazur)
  • Názory expertů na recidivu mládeže – vybrané výsledky dotazníkového šetření (Kazimír Večerka, Markéta Štěchová, Jana Hulmáková)
  • O diskriminaci z pohledu státního zastupitelství (Jakub Chromý)
  • Diskreční oprávnění státního zástupce a navrhovaná možnost zastavení trestního stíhání pro nedostatek shromážděných důkazů (Ludmila Moudrá)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 4/2019

Diskreční oprávnění státního zástupce a navrhovaná možnost zastavení trestního stíhání pro nedostatek shromážděných důkazů

Mgr. Ludmila Moudrá, Vrchní soud v Olomouci, asistentka soudce, Katedra trestního práva UPOL

Ministerstvo spravedlnosti předložilo v polovině ledna roku 2018 k veřejnému připomínkování návrh nového trestního řádu, v němž má dojít k rozšíření možnosti státního zástupce ukončit trestní řízení v předsoudním stadiu. Budou tak posíleny oportunitní prvky a diskreční oprávnění státního zástupce v přípravném řízení, přičemž dle textu zveřejněného na webových stránkách ministerstva spravedlnosti se tak děje po vzoru německé a rakouské právní úpravy.

O dekriminalizaci z pohledu státního zastupitelství

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., MBA, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

Slýcháváme, že život je změna a změna je život. Pro svět trestního práva může být příznačná změna podobě dekriminalizace, podle které dochází k vyloučení či zúžení určitých typů sociálních jevů, které jsou na základě zákona prohlášeny za trestné a podléhající postihu. Jde o prostředek trestní politiky, která obstarává regulaci společenských vztahů skrze trestní zákonodárství a aplikační praxi orgánů trestní justice.

Názory expertů na recidivu mládeže – vybrané výsledky dotazníkového šetření

PhDr. Kazimír Večerka, CSc.; PhDr. Markéta Štěchová; JUDr. Jana Hulmáková, Ph.D., výzkumní pracovníci v Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Praha

Otázka, proč se lidé opakovaně dopouštějí trestné činnosti, stojí dlouhodobě v popředí zájmu nejen kriminologů, ale též trestních politiků. Skutečnost, že za velkou část kriminality odpovídá jen poměrně malá část pachatelů, kteří se opakovaně a někdy i ve velké intenzitě dopouštějí trestné činnosti, byla již též ověřena řadou výzkumů. Výše uvedené poznatky platí i v případě mladistvých pachatelů. S ohledem na to, že zatížení kriminalitou je nejvyšší právě v tomto období, je znalost faktorů, které zvyšují riziko recidivy a které jí naopak mohou zabraňovat, velmi důležitá. Poměrně podrobně by s nimi měly být obeznámeny především všechny orgány činné v trestním řízení a další subjekty, které se podílejí na řízení ve věcech delikventní mládeže.

Polské soudnictví – stále vzdálené od zlomového bodu

Dariusz Mazur, soudce Krajského soudu v Krakově, mluvčí Sdružení soudců „Themis“

Dne 19. října 2018 přijal Soudní dvůr Evropské Unie na základě žádosti Evropské komise prozatímní opatření reagující na nový zákon o polském Nejvyšším soudu. Tímto způsobem bylo 22 soudců Nejvyššího soudu (včetně jeho předsedy) ochráněno před nuceným odchodem do předčasného důchodu. Mnoho komentátorů to popsalo jako zlomový bod v boji za nezávislost polského soudnictví. Při zevrubnějším pohledu na celkovou aktuální situaci v systému správy polské justice však bohužel stále nelze nalézt důvod pro takový optimismus. Podívejme se proto blíže na současný stav institucí jako Kárná komora Nejvyššího soudu, Národní soudní rada a Ústavní soud, jakož i na řešení, jakými jsou nová podoba kárného řízení ve věci soudců a podřízenost veřejné žaloby ministru spravedlnosti.

Zamyšlení nad skutečně aktuálními problémy právní úpravy tzv. prostorových odposlechů

JUDr. Veronika Ščerbová, Právnická fakulta UP, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje

V čísle 7–8/2018 časopisu Bulletin advokacie vyšel článek prof. JUDr. Jiřího Jelínka, CSc., vedoucího katedry trestního práva PF UK v Praze. Autor se v článku nazvaném „K chybějící právní úpravě tzv. prostorového odposlechu v trestním řádu“ vyjadřuje k tvrzené nedostatečné legislativní úpravě prostorových odposlechů, zamýšlí se nad ústavněprávní konformitou povolovacího režimu jednotlivých způsobů sledování a formuluje vlastní závěry a úvahy nad úpravou prostorových odposlechů de lege ferenda. Souhlasím s tvrzením autora, že téma boje proti kriminalitě prostřednictvím této podoby sledování osob a věcí je mimořádně aktuální vzhledem k četnosti nasazování operativně pátrací techniky, je nicméně škodou, že prostor, který prof. Jelínek svým článkem na toto téma otevírá, zůstal nevyužit, neboť jeho autor zčásti řeší již řešené a místo zamyšlení se nad skutečnými a akutními problémy, které s sebou aplikační praxe dennodenně přináší, a hledáním řešení na ně, kritizuje zákonodárce za špatnou systematiku jednotlivých ustanovení.

Činnost státního zástupce v trestním řízení z pohledu obhájce

doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., Katedra trestního práva PrF UK, advokát, viceprezident Unie obhájců České republiky

Státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení plní nezastupitelnou roli. Jeho postavení se v průběhu trestního řízení mění od osoby vykonávající dozor nad přípravným řízením k procesní straně v zásadě rovnoprávné s obviněným v řízení před soudem, kde zastupuje veřejnou žalobu. Předkládaný příspěvek je zaměřen na vybrané aspekty činnosti státního zástupce v přípravném řízení de lege lata i de lege ferenda, a to z pohledu obhájce. Příspěvek má záměrně diskusní charakter. Pro tento účel jsem zvolil tři témata, kterým se budu věnovat blíže. Jimi jsou role státního zástupce coby osoby rozhodující o tzv. odklonech, klesající tendence počtu rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání z důvodu, že se nestal skutek, pro který je trestní stíhání vedeno, a konečně diskreční oprávnění státního zástupce a rizika s ním spjatá.

K některým otázkám postupu státního zástupce v trestním řízení

JUDr. Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce

Tento příspěvek je věnován některým zcela zásadním otázkám postupu státního zástupce v trestním řízení. Týká se jak stadia přípravného řízení, tak stadia projednání trestní věci v řízení před soudem. Vztahuje se k základní zásadě pro postupy státních zástupců naprosto stěžejní, k zásadě legality (i jejímu procesnímu opaku zásadě oportunity). Zaměřuje se na klíčovou otázku důležitou pro řízení před soudem, která však postihuje i stadium přípravného řízení, a to zda a v jakém rozsahu má státní zástupce důkazní břemeno. S tím souvisí naopak to, zda má státní zástupce opravdu „v pochybnostech“ žalovat (podávat obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu), nebo zda přichází v úvahu jiný postup. V závěru příspěvku je pozornost soustředěna na vztahy státních zástupců s advokáty, policisty, soudci.

Činnost státního zástupce v trestním řízení

doc. JUDr. Filip Ščerba, Ph. D.

Mgr. Katarína Kandová

Dne 11. dubna 2019 se na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uskutečnil druhý ročník debatního setkání Olomoucké diskusní fórum pořádaný Katedrou trestního práva PF UP v Olomouci. Toto debatní setkání si klade za cíl poskytnout odborníkům z trestněprávní praxe prostor k diskusi o některých důležitých a zároveň kontroverzních otázkách souvisejících s uplatňováním trestního práva v praxi. Od tohoto cíle se odvíjí formát Olomouckého diskusního fóra, který je založen na tom, že zatímco první část debatního setkání je vyhrazena pro příspěvky tří hlavních hostů, větší časový prostor je ponechán pro druhou část, v jejímž průběhu se do diskuse mohou zapojit všichni účastníci debatního setkání, primárně z řad odborníků působících v trestněprávní praxi.