Časopis Státní zastupitelství 5/2019

  • Rozhovor s Pavlem Žilinčíkem
  • Petra Vítková: Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty
  • Nenapadený výrok aneb může odvolací soud zrušit nepřezkoumávaný výrok rozsudku? (ke vztahu § 254 tr. ř. a § 258 tr. ř.) (Ivo Kouřil)
  • Odůvodnění trestů: Argumenty pro a proti detailnímu odůvodňování trestů (Jakub Kouřil)
  • Kriminalita růžových límečků po česku (Jakub Chromý)
  • Upuštění od uložení trestního opatření podle § 12 ZSVM (Lucie Budayová)
  • Zajišťování majetku v trestním řízení (Pavel Kotlán)
  • ‘Poskytování specifické stravy osobám ve vazbě (Ondřej Klabačka)

Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 5/2019

Poskytování specifické stravy osobám ve vazbě

Mgr. Bc. Ondřej Klabačka, právník Kanceláře veřejného ochránce práv

V závěru roku 2018 vydal Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutí, kde vyhověl žalobě týkající se neposkytování veganské stravy ve vazbě. To vyvolalo diskusi o tom, zda vazebně stíhané osoby mají nárok na stravu, která odpovídá jejich náboženství, víře či přesvědčení. Zmíněné rozhodnutí následně v dubnu 2019 změnil v řízení o odvolání Městský soud v Praze tak, že žalobu zamítl.

Zajišťování majetku v trestním řízení

Mgr. et Mgr. Pavel Kotlán, Ph.D., interní doktorand katedry trestního práva PrF MU

Problematika zajišťování majetku v trestním řízení je velmi složitá, k čemuž napomáhá i nesystematická právní úprava. Smyslem tohoto článku je osvětlit základní aspekty zajišťování a přispět tak ke korektnímu postupu orgánů činných v trestním řízení.

Upuštění od uložení trestního opatření podle § 12 ZSVM

JUDr. Lucie Budayová, Ph.D., právní čekatelka Městského státního zastupitelství v Praze

Zákonodárce v § 3 odst. 2 ZSVM vymezuje zásadu ekonomie trestní represe či zásadu preference alternativ k trestnímu opatření, podle níž je nutné při sankcionování mladistvých přistupovat před použitím trestních opatření buď k alternativním způsobům řešení trestní věci mladistvého v podobě zvláštních způsobů řízení , nebo k ukládání opatření, zejména těch, která vedou k obnově narušených sociálních vztahů a k prevenci trestné činnosti. Teprve v případě, že by tato řešení nebyla zjevně způsobilá naplnit účel zákona, připouští zákonodárce možnost přistoupit k uložení trestních opatření. Trestní opatření jsou tedy vnímána zásadně jako sankční prostředky ultima ratio.

Kriminalita růžových límečků po česku

JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., MBA, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

Nikoli kriminalita bílých límečků ani kriminalita modrých límečků, nýbrž kriminalita růžových límečků je tématem našeho pojednání, neboť na rozdíl od prvně uvedených druhů trestné činnosti stojí v tuzemsku stále mimo odbornou pozornost, ačkoli v perimetru kriminologického poznání se objevuje již více než tři desítky let. V předloženém příspěvku objasňujeme, co znamená kriminalita růžových límečků a v čem představuje zvláštní fenomén z oblasti majetkové, respektive hospodářské trestné činnosti. Zaměřujeme se na podmínky v České republice prostřednictvím rozboru trestněprávní úpravy a její aplikace, včetně reálných případů, které portrét kriminality růžových límečků dokreslují.

Odůvodnění trestů: Argumenty pro a proti detailnímu odůvodňování trestů

JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., výzkumník na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, doktorand na PrF UK, asistent ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové

Základním důvodem, proč je v českém (a obecně v evropském kontinentálním) trestním systému esenciální, aby tresty byly řádně odůvodněné, je, že způsob ukládání trestů na evropském kontinentu spoléhá, že soudce učiní striktně individualizované rozhodnutí, k čemuž mu tento systém poskytuje velmi širokou pravomoc. Český soudce může uložit druh i výměru trestu v mnohém tak, jak se domnívá, že to je vhodné a není přitom zákonem výrazně omezen. Trestní zákoník detailněji neupravuje podmínky pro uložení jednotlivých druhů trestů, poskytuje soudci širokou možnost pohybovat se v rámci trestní sazby a nelimituje ho svazujícími pravidly, jak ukládat tresty (pro širší rozbor této problematiky viz Drápal, 2018). Zákonodárce totiž spoléhá, že se soudci s touto svojí pravomocí řádně popasují a uloží ten nejvhodnější trest, který bude individualizován jak vůči jednání, tak vůči osobě pachatele.

Nenapadený výrok aneb může odvolací soud zrušit nepřezkoumávaný výrok rozsudku? (ke vztahu § 254 tr. ř. a § 258 tr. ř.)

JUDr. Ivo Kouřil, Nejvyšší soud

Důsledkem zákonné úpravy odvolacího řízení svěřující s účinností od 1. 1. 2002 vymezení rozsahu, v němž může soud druhého stupně přezkoumat a následně změnit napadený rozsudek nalézacího soudu, do rukou odvolatele je to, že osoba, která svým projevem vůle odvolací řízení vyvolala , určuje, které (vadné) výroky může odvolací soud jím provedenou změnou, tj. aplikací § 258 tr. ř. a § 259 tr. ř., napravit. Z uvedeného současně plyne, že pokud odvolatel nesprávně vyhodnotí rozsudek soudu prvního stupně a svým odvoláním výslovně nenapadne výrok, který je ve skutečnosti vadný, přičemž tak neučiní ani formou odvolací argumentace, jež ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. založí tzv. širší přezkum výroku předcházejícího, případně se na podkladě jeho odvolání neuplatní širší přezkum takového obsahově navazujícího (vadného) výroku při aplikaci § 254 odst. 3 tr. ř., zůstane tento vadný výrok součástí rozsudku i po provedení odvolacího řízení, neboť v důsledku nemožnosti jeho přezkoumání odvolacím soudem nemůže zásadně dojít k jeho kasaci, jíž by se náprava vadného stavu prosadilamozřejmě je rovněž součástí trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.

Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty

JUDr. Petra Vítková, Wolters Kluwer ČR, 2019, 228 s., ISBN 978-80-7598-551-4

Předmětná publikace podává ucelený výklad základních otázek spojených s vybranými zajišťovacími instituty upravenými v trestním řádu, tj. zejména jaký je smysl těchto institutů, k čemu mají sloužit, jaký je jejich vztah k příslušným hmotněprávním ustanovením a trestním sankcím, ale i k ústavním předpisům, předpisům práva Evropské unie a mezinárodním smlouvám, co je třeba zjistit před zajištěním, jak se při zajištění postupuje, kdo o zajištění rozhoduje a v jaké fázi trestního řízení, jaké jsou účinky zajištění, důvody pro změnu zajištění, apod. Autorka se věnuje i výkladu jednotlivých relevantních pojmů. V tomto směru je publikace patrně vůbec první odbornou publikací, která se takto uceleně zabývá zajišťovacími instituty, byť omezeně pouze ve vztahu k nástrojům a výnosům z trestné činnosti a náhradní hodnotě za ně.