Časopis Státní zastupitelství 6/2021
- K problematice ne bis in idem z pohledu reakce orgánů činných v trestním řízení na přezkumné řízení podle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (Ivo Kouřil)
- Podmíněné odsouzení: Jeho účel a vývoj na území Česka (Jakub Drápal)
- Podmíněné propuštění, ale … existuje plán bezpečného návratu (Petr Schneedörfler)
- Otevřená komunikace patří ke svobodné společnosti(Markéta Chaloupská)
- Rozhovor se soudcem Robertem Fremrem
Časopis Státní zastupitelství 6/2021
Přehled článků s perexem z časopisu Státní zastupitelství 6/2021
Podmíněné propuštění, ale … existuje plán bezpečného návratu?
Petr Schneedörfler
Institut podmíněného propuštění si bezesporu zaslouží mnohem větší pozornost. Je to jeden z nejúčinnějších nástrojů resocializace odsouzených, který je ale nedostatečně využíván. Obrovské rozdíly v pohledu na jeho obsah ze strany soudců, státních zástupců, pracovníků věznic a samotných odsouzených z něj často vytváří velké zamotané klubko. Rozmotat ho není jednoduché, ale zapojením všech jeho aktérů je to možné. A především přínosné pro celou společnost. Navíc je neustále co přidávat – např. omluvu nebo náhradu škody.
K problematice ne bis in idem z pohledu reakce orgánů činných v trestním řízení na přezkumné řízení podle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
JUDr. Ivo Kouřil
Zajisté není nezbytné připomínat, že právo jedince nebýt dvakrát trestně stíhán a potrestán pro týž skutek (zásada ne bis in idem) má jako základní právo obviněného své ukotvení v Listině základních práv a svobod (čl. 40 odst. 5) a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7) a že jeho realizace má být v trestním řízení zajištěna skrze aplikaci ustanovení trestního řádu.
Podmíněné odsouzení: Jeho účel a vývoj na území Česka
Jakub Drápal
Tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl podmíněně odložen, jsou nejčastějšími tresty ukládanými v Česku. Je tomu tak, přestože neexistuje ucelená koncepce, proč by měly dominovat sankční politice, či proč by vůbec měly existovat. V roce 1919 byla tato možnost uzákoněna v situaci, kdy byly ukládány velmi krátké tresty a nebyly k dispozici alternativní tresty vyjma peněžitého trestu. V současné době však soudy mohou vybírat z plejády alternativních trestů a velmi krátké tresty odnětí svobody nejsou téměř nikdy ukládány. Rozbor změn právní úpravy vztahující se k podmíněnému odsouzení od roku 1919 do současnosti naznačuje, že dnešní situace není výsledkem promyšlené proměny koncepce podmíněného odsouzení, ale výsledkem nesystémových změn. Důsledky tohoto přístupu, mezi které patří kumulace trestů, navyšování podmíněných trestů či problémy při zohledňování závažnosti, jsou v článku diskutovány.