Časopis Státní zastupitelství 3/2020

JUDr. Zbyněk Žďárský

Článek si všímá účelu a smyslu § 32 TOPOZ v kontextu s vybranou netrestní úpravou podmínek zrušení, zániku a přeměny právnických osob. Upozorňuje, že toto prima facie srozumitelné ustanovení je pro orgány činné v trestním řízení nezřídka poměrně obtížně „uchopitelné“ a že se tyto orgány mnohdy nevyvarují zásadním pochybnostem o jeho správném užití. Z hlediska aplikační praxe je podle autora podstatná identifikace situací, na které toto ustanovení dopadá a s tím související přiléhavé posouzení procesního dosahu jeho ochranné funkce v kontextu s informační povinností upravenou v § 30 TOPOZ. Legitimní výklad těchto ustanovení nabývá na významu nejen v souvislosti s případy tzv. dobrovolného zrušení právnických osob, ale (zejména) v kontextu s rozhodovací činností netrestních (insolvenčních) soudů s důsledky zrušení, zániku nebo přeměny trestně stíhaných právnických osob. Přiléhavé posouzení těchto situací představuje conditio sine qua non zákonnosti procesních postupů a meritorních rozhodnutí státních zástupců a trestních soudců ve věcech tzv. korporátní kriminality.

Ondřej Šťastný

Článek se zabývá spornými otázkami současné právní úpravy odposlechů komunikace mezi obhájcem a obviněným. Analyzuje různé výklady trestního řádu v otázce, od kdy je taková komunikace diskrétní a není důkazně použitelná v trestním řízení. Zabývá se dostupnými doktrinálními názory, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu i návrhy vznesenými v rámci plánované rekodifikace trestního řádu. Přichází s vlastní argumentací a návrhem de lege ferenda, jehož ambicí je současné výkladové nejasnosti odstranit.

JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., Ph.D.

V české odborné literatuře dosud nebylo diskutováno téma vztahů mezi tresty různých druhů a výměr. Tento článek předkládá teorii, na základě které lze tresty porovnávat na základě jejich citelnosti. Teoretické závěry jsou konfrontovány jak se zákonným nastavením, tak s ukládanými tresty. Článek tak rozebírá nevhodnost umožnění ukládat za zločiny jen tresty odnětí svobody, nevhodně nastavené hranice umožňující uložit alternativní tresty a podmíněné tresty, nemožnost uložit alternativní tresty při uložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby za zločin, nejasnou hierarchii alternativních trestů a nekoncepčnost náhradních trestů odnětí svobody za alternativní tresty. Představená teorie a identifikované nedostatky jsou podkladem k návrhu funkčního systému trestů, v rámci kterého by nastavené vztahy umožňovaly přiměřeně trestat za různě závažné trestné činy. Významná pozornost je napříč článkem věnována podmíněnému trestu odnětí svobody, přičemž se navrhuje jeho reforma v podmíněné odsouzení (stanovení zkušební doby bez uložení trestu odnětí svobody).