Časopis Státní zastupitelství 2/2023

Adam Kotoun

V odborném periodiku Státní zastupitelství byl v průběhu roku 2022 publikován článek, ve kterém jsem se zabýval problematikou jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce. S ohledem na tuto skutečnost, kdy mám za to, že je namístě se problematikou jmenování nejvyššího státního zástupce dále věnovat, jsem se v tomto příspěvku zaměřil, s ohledem na šíři zájmového tématu, toliko na problematiku jmenování nejvyššího státního zástupce ve spojení s přiléhavou komparací, neboť se domnívám, že pro potenciální úvahy de lege ferenda by tato neměla být opomenuta.

Ondřej Klabačka

Text je stručnou úvahou nad různými neoficiálními názvy podmíněného propuštění, které se objevují ve vyjádřeních jak laické, tak i odborné veřejnosti. Zamýšlí se nad jejich vznikem a vhodností užívání vedle názvu zvoleného zákonodárcem. Předně se věnuje výrazům jako jsou „pépéčko“, „pépé“, „půlka“, podmíněné a podmínečné propuštění, předčasné propuštění, předčasné podmíněné propuštění, okrajově zmiňuje i podmíněné propuštění „z volné nohy“. Cílem je seznámit čtenáře se související terminologií a upozornit je na vadné formulace v této oblasti. Jedná se například o již zmíněný termín podmínečné propuštění.

JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., Ph.D.

Podmíněné odsouzení bylo koncipováno pro velmi krátké tresty odnětí svobody. Zákonodárce postupně umožnil podmíněně odkládat výkon trestů odnětí svobody až do tří let. Učinil tak bez změny základních principů, na kterých bylo podmíněné odsouzení založeno. Dlouhé podmíněné tresty odnětí svobody jsou však považované za příliš mírné tresty, jelikož citelnost trestu pro pachatele (dopady na jeho život), pokud vede řádný život, je nepřiměřeně nízká. Soudci proto ukládají delší podmíněné tresty odnětí svobody namísto kratších nepodmíněných, které by uložili ve stejných případech, případně ukládají další opatření k zostření zkušební doby, aby citelnost trestu navýšili. Tuto skutečnost dokumentujeme prostřednictvím experimentů se soudci a státními zástupci. Pokud však pachatel nevede řádný život, podmíněný trest se v důsledku tohoto zostření stává příliš přísným při nařízení výkonu trestu. Pachatel musí totiž nejen vykonat delší trest, než jaký by mu byl uložený jako nepodmíněný, ale soud nemůže při nařízení výkonu trestu zohlednit, jak zostřující opatření dopadla na pachatele. V důsledku toho soudci mohou být méně ochotni nařizovat výkon trestu odnětí svobody a uvěznění oddalují. Tyto mechanismy se navzájem podporují a ve svém důsledku vedou k vytvoření začarovaného kruhu podmíněných trestů odnětí svobody. Hlavním problémem, ke kterému tato situace vede, je nepřiměřenost citelnosti trestu vůči závažnosti trestné činnosti: Při uložení trestu je příliš nízká, při nařízení příliš vysoká. Odkládání uvěznění pak vede ke kumulaci trestů, která způsobuje příliš dlouhé tresty odnětí svobody. Navrhovaným řešením těchto problémů není reakce na tyto symptomy, ale komplexní reforma podmíněného trestu odnětí svobody.

Eva Brucknerová, Milana Hrušáková

Článek reaguje na plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 ze dne 13. 12. 2022, kterým byl odmítnut návrh na zrušení hlavy III., potažmo § 96 zákona č. 218/2003 o soudnictví nad mládeží. Příspěvek stručně shrnuje a rozebírá důvody jak pro podání tohoto návrhu, tak zejména pro jeho odmítnutí Ústavním soudem. Autorky současně navrhují k diskusi možnosti postupu pro zlepšení stávající situace, která vedla k citovanému návrhu na zrušení části zákona.