Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., advokát, email: kancelar@akfenyk.cz

Otázka subsidiární povahy trestní represe a principu „ultima ratio“ až do nedávna nebyla považována za klíčový problém trestního práva. Tím „až do nedávna“ mám na mysli nový český trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Kodex totiž přinesl zásadní změnu koncepce trestného činu, kterou autoři kodexu označují zpravidla jako odklon od materiálního k formálnímu pojetí trestného činu (vypuštění materiálního korektivu – společenské nebezpečnosti činu) a nabízejí definici jinou, která stojí na protiprávnosti. Tato změna by sama o sobě patrně nevyvolávala odborné třenice, kdyby ji zákonodárce neprovázel úpravou, která naopak odborné diskuse na všech úrovních vyvolává a je příčinou nejednotné rozhodovací praxe soudů. Jedná se o ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Subsidiaritě trestní represe jsem se v odborném tisku věnoval již několikrát a nemám potřebu se, až na nezbytné výjimky, opakovat. Ostatně, čtenář se s obsahem těchto textů může snadno seznámit sám. V tomto, zatím mém posledním příspěvku na uvedené téma, se problémem zabývám z jiného úhlu pohledu.