Mgr. Jiří Pavlík, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku; email: jpavlik@osz.psk.justice.cz
Dne 1. 1. 2013 okolo 13:15 hodin vyhlásil prezident Václav Klaus v rámci tradičního novoročního projevu udělení amnestie. Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii bylo následně zveřejněno dne 2. 1. 2013 pod č. 1/2013 Sb. Neočekávanost a překvapivost (byť toto nebývá u amnestií neobvyklé) vzbudila též okamžitě celospolečenskou diskuzi o jejím obsahu a rozsahu. Asi jako nejkontroverznější ustanovení amnestie je jak odbornou, tak i obecnou veřejností vnímán její čl. II, tedy aboliční ustanovení, kterým prezident republiky nařídil, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let. Vyvstává tedy zajímavá otázka, jaká byla aboliční ustanovení v amnestiích minulých, jaký měla účel, kritéria a podmínky užití, a to právě ve srovnání s aboličním ustanovením amnestie současné. Zdali aboliční ustanovení aktuální amnestie je skutečně tak rozsáhlé, popř. výjimečné, tak specificky konstruované, že nemá obdoby, nebo naopak lze vysledovat obdobné případy v minulosti. Jelikož je však rozhodnutí o amnestii prezidenta republiky výrazem jeho vůle co do kritérií a podmínek v něm obsažených, je zde velká variabilita a nenajdeme dvě amnestie zcela stejného obsahu; toto se tak samozřejmě týká i aboličních ustanovení těchto amnestií.