JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D., vedoucí analytického odboru Ústavního soudu, odborný asistent na Fakultě sociálních studií a Právnické fakultě MU, email: ivo.pospisil@usoud.cz
Mgr. Lenka Popovičová,analytička Ústavního soudu, doktorská studentka na Katedře mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty MU, email: lenkapopo@mail.muni.cz
Tzv. novoroční amnestie prezidenta republiky přinesla celou řadu ústavněprávních a trestněprávních otázek. Zatímco její agraciační část může vyvolávat otazníky například z hlediska trestní politiky státu, tj. zda byly skutečně dány důvody řešit přeplněnost českých věznic zrovna tímto způsobem, největší ústavněprávní výhrady však vyvolala její aboliční část, na základě které má dojít k zastavení všech pravomocně neskončených trestních stíhání pro trestné činy, u nichž trestní sazba nepřevyšuje deset let, pokud od jejich zahájení uplynulo více než osm let. Kromě principiálních otázek, zda abolice jako součást hromadně udělované amnestie není monarchistickým přežitkem, který nemá v podmínkách materiálně chápaného právního státu místo, nebo pochybností o tom, do jaké míry podléhají takové akty hlavy státu ústavním principům a pravidlům (například principu přiměřenosti či alespoň rozumnosti), včetně otázky, zda podléhají přezkumu ze strany ústavních soudů, otevřela aboliční část amnestie ještě jeden zdánlivý problém. Spolupracovníci prezidenta republiky totiž odůvodnili její konstrukci na základě tvrzení, že vlastně kopíruje požadavky plynoucí z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále ESLP nebo Soud) a rovněž českého Ústavního soudu, z nichž má plynout, že dokonce již délka trestního řízení přesahující šest let je nepřípustná, a že oba soudy proto vyžadují v takových případech tak jako tak zastavení trestního řízení. Pokud tak dosud neučinila sama soudní moc, ujal se ochrany základních práv a respektování judikatury ESLP sám prezident republiky.