Mgr. Jiří Pavlík, Okresní státní zastupitelství v Písku, email: jpavlik@osz.psk.justice.cz
JUDr. Kateřina Přepechalová,interní doktorand katedry trestního práva PF MU Brno; email: 124206@mail.muni.cz
JUDr. Miroslav Růžička, Ph. D.,Nejvyšší státní zastupitelství; email: ruzicka@nsz.brn.justice.cz
Podle slovníkové definice představuje amnestie akt prezidenta republiky, kterým hromadně promíjí nebo zmírňuje tresty (resp. jejich důsledky) uložené určitému okruhu pachatelů trestných činů anebo nařizuje nezahajovat či zastavit jejich trestní stíhání. Podle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy má prezident právo udělit amnestii. K amnestii a nově (po novele Ústavy provedené s účinností od 1. 10. 2012 úst. zák. č. 71/2012 Sb.) i k individuální milosti v podobě abolice se na rozdíl od individuální milosti v podobě agraciace a rehabilitace vyžaduje kontrasignace předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády (čl. 63 odst. 3 Ústavy). Oproti institutu milosti Ústava blíže nevymezuje obsah amnestie. V tomto směru se většinou vychází z rozlišení, že milost se pojímá jako tradiční privilegium hlavy státu v jednotlivých případech odpouštět či zmírňovat tresty uložené soudy v trestních věcech, resp. s konečnou platností zastavovat již zahájené úkony orgánů činných v trestním řízení vůči konkrétní osobě v souvislosti s podezřením z trestného činu, zatímco amnestie představuje fakticky milost, ale hromadnou, která se poskytuje určité (podle specifických kritérií) vymezené skupině potrestaných či trestně stíhaných osob. Obsah amnestie a milosti je tedy totožný; oba zmiňované instituty se liší výlučně tím, zda dopadají jen na jednotlivce, nebo i na širší okruh osob. Mezi oběma instituty pak nelze shledávat jiný zásadnější rozdíl, s výjimkou právě jen toho, jakého okruhu