PhDr. Jiří Závora, Ph.D et Ph.D.soudní znalec, Katedra psychologie, Právnická fakulta UJEP v Ústí nad Labem, email: respondeo.dicendum@gmail.com

Závěry znaleckých posudků určujících pravost podpisu či textu mohou mít adresnou formulaci, např. „podepsal pan Novák“. Adresné závěry mají své právní implikace, a proto je nutné věnovat pečlivou pozornost jejich odůvodnění. Jak z hlediska oborového (forensic hand-writing identification), právního, tak i z hlediska obecných zásad kritického myšlení lze adresný závěr předpokládat pouze tam, kde znalec osobně viděl označeného pisatele psát (Závora, 2012). Tato objektivní nutnost by měla být realizována prostřednictvím drobného experimentu, kterému písmoznalci říkají zkouška psaní. Jak jsem v rámci své znalecké činnosti zjistil, v praxi provádějí zkoušku psaní za některé znalce vyšetřovatelé, advokáti, soudci či jiné osoby, a to v hojné míře. Někteří znalci si nechávají posílat vzorky podpisů dokonce přímo od zkoušeného pisatele, který tím ipso facto provádí experiment sám se sebou. Hodnota výsledků experimentu (vzorků písma) je samozřejmě nízká, protože pisatel může chtít skrývat svoji identitu pozměňováním vlastních podpisů/textů. Nebo se nechá za sebe podepsat někým jiným. Z hlediska vědy jsou takové postupy opatřování srovnávacích podpisů/textů nekorektní a jsou kritizovány nejen u nás, ale i ve světě.