Doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., advokát v Praze, Katedra trestního práva Karlovy univerzity v Praze, email: tomas@grivna.cz

V trestním řízení se stále častěji objevují jako důkazní prostředky audio či audiovizuální záznamy pořízené poškozenými nebo třetími osobami. Jde o záznamy, které nepořídily orgány činné v trestním řízení, ani nevyužily jiné osoby k jejich pořízení. Použity jako důkaz byly například audiozáznamy ze schůzek v mediálně známých případech poslance Víta Bárty či Otty Chaloupky. V jiných případech byl nahrán telefonický rozhovor nebo pořízen záznam z videokamery. Přes existenci rozhodnutí publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek je tato problematika předmětem diskus a dokonce jsou opakovaně vznášeny námitky proti použitelnosti takových důkazů. Příspěvek shrnuje dosavadní judikatorní vývoj použitelnosti takových záznamů jako důkazu a zároveň se snaží vytýčit určité limity jejich použitelnosti.