Mgr. Bc. Jana Kursová, doktorandka na Katedře trestního práva, Právnická fakulta MU, asistentka soudce Ústavního soudu, email: Jana.Kursova@usoud.cz

 V České republice byl trest domácího vězení zaveden v roce 2010, kdy byl přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) o trest domácího vězení rozšířen systém trestů, které mají alternativní povahu k trestu odnětí svobody. Trest domácího vězení by měl být ukládán osobám, které je třeba s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, osobě pachatele i možnostem jeho resocializace, sice bezprostředně postihnout omezením osobní svobody, ale současně u nich postačí menší intenzita zásahu.[1] V souvislosti se začleněním trestu domácího vězení do systému sankcí lze velmi pozitivně vnímat možnost zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb, eliminaci negativních vlivů souvisejících s uvězněním a následnou snadnější resocializací pachatelů. Kladně lze hodnotit také ekonomická hlediska výkonu takového trestu. Při uložení trestu domácího vězení může být pachatel i nadále ekonomicky aktivní, zabezpečovat tak sebe, svou rodinu, získávat finance na uhrazení způsobené škody, podílet se na financování svého trestu a zároveň také určitým způsobem přispívat do státního rozpočtu. Nezanedbatelná je pak také částka, kterou tak stát ušetří oproti kla-sické formě trestu v podobě trestu odnětí svobody, a to i při zohlednění nákladů na zavedení domácího vězení a obstarání potřebného technického vybavení ke kontrole výkonu tohoto trestu.

[1]     Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.