Mgr. Renata Letková, státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, e-mail: renata.letkova@centrum.cz

Již řadu měsíců je v reakci na průlomové usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Afs 210/2014, jímž bylo s ohledem na konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva rozhodnuto o tom, že daňové penále je v podobě účinné od 1. 1. 2007 sankcí, která má povahu trestu, vedena bouřlivá diskuse ohledně dopadů uložení daňového penále na trestní řízení vedená pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen „trestní zákoník“) a aplikace zásady ne bis in idem zakotvené zejména v článku 4 protokolu číslo 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána, která je promítnuta do českého právního řádu v § 11 odst. 1 písm. j) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, (dále jen „trestní řád“) v těchto řízeních. V jejím rámci si nelze nevšimnout, že odborná veřejnost, ač napjatě, spíše očekává, že podaná dovolání v této otázce nepřinesou jiný výsledek než judikáty potvrzující, že závěry o tom, že daňové penále je sankcí trestní povahy, je třeba promítnout do vedených trestních řízení tak, že v důsledku jeho uložení je na místě aplikovat zásadu ne bis in idem, tedy že bude dle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu bránit trestnímu stíhání téhož subjektu pro týž skutek.