JUDr. Pavel Kučera, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, e-mail: PKucera@nsz.brn.justice.cz

Jak vyplývá z názvu předkládaného příspěvku, zabývám se v jeho rámci dílčí otázkou týkající se vztahu dvou významných trestněprávních institutů, a to opomenutí (omisivního jednání) na straně jedné (srov. § 112 trestního zákoníku) a pomoci ke spáchání trestného činu [§ 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku] na straně druhé. Konkrétně mi jde o odpověď na otázku, zda je možno pomoci pachateli určitého trestného činu i skrze „pouhé“ opomenutí, zda tedy pomocník může jednat omisivně. Nicméně abych vůbec mohl odpověď podat, musím nejprve oba předmětné instituty alespoň stručně popsat. Vzhledem k tomu, že článek je primárně určen informovaným čtenářům, jsem přesvědčen, že postačí i vymezení strohé. Pokud jde o pojem opomenutí, netřeba podrobně vysvětlovat mezi právníky všeobecně známý fakt, že vedle konání představuje jednu ze dvou základních forem lidského jednání. Člověk může navenek projevovat svou vůli buď tak, že koná (jedná komisivně), nebo naopak tak, že cosi opomíjí (jedná omisivně).