prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., místopředseda Ústavního soudu, email: jaroslav.fenyk@usoud.cz

Po dohodě s organizátory, podle které jsem měl vypracovat komparaci vybraných modelů veřejné žaloby, jsem nakonec zvolil tři odlišné evropské modely, a to model slovinský, model švédský a model polský. Všechny tři mají stejné kořeny – napoleonské kodifikace trestního řízení, tedy konkrétně Code d´instruction criminelle 1808, který zavádí dvě stadia trestního řízení, a to přípravné řízení a hlavní líčení, kde pánem řízení je vyšetřující soudce, jehož úlohou je opatřovat důkazy ve prospěch i neprospěch obviněného, a na hlavní líčení, iniciované na základě výsledků přípravného řízení veřejným žalobcem. Do Slovinska tento model pronikl částečně přímo v době krátké samostatnosti v letech 1809–1813 a posléze přes Rakousko, do Polska vlivem spojenectví Napoleona s Varšavským knížectvím v letech 1807–1813 a do Švédska díky Napoleonově maršálu Bernadottovi, který se stal švédským králem, zasadil se o zavedení francouzského modelu a založil dynastii, jež panuje ve Švédsku dodnes. Pro komparaci jsem tedy použil původně shodné, ale následně různě modifikované modely. Použitá komparativní kritéria jsou sice schematická, ale výstižná, která jsem si vypůjčil zčásti z mých někdejších prací nebo prací, na kterých jsem se jako spoluautor podílel. Úvodní informace zahrnují ústavní postavení veřejné žaloby, organizaci a působnost, vztah veřejné žaloby a ministerstva spravedlnosti, úlohu veřejné žaloby v přípravném řízení trestním a v trestním řízení před soudem. S ohledem na rozsah mého příspěvku jsem se nezaměřoval na jiné oblasti působnosti veřejné žaloby než na oblast trestního řízení, ačkoliv dva ze zvolených modelů mají rozsáhlou působnost i v oblasti civilního a správního řízení.