prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., vedoucí Katedry teorie práva a právních učení a ústavního práva PrF UK, email: gerloch@prf.cuni.cz
Mezi principy demokratického právního státu má jednu z klíčových rolí princip dělby moci. Je to vlastně základní princip v rovině státoprávních garancí soudobého demokratického právního státu. Dikce článku druhého Ústavy České republiky zní: „Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Ústava zdůrazňuje princip vlády lidu jako výchozí a zároveň jej spojuje s principem klasické triády moci. Vzniká otázka, jestli tato triáda neomezuje naplňování principu dělby moci v jeho soudobém pojetí, které prošlo dalším vývojem od známé triády Montesquieua. Dá se říci, že soudobé ústavy, přijímané po druhé světové válce, se spíše už této tradiční triády nedrží, postupují tak, že stanoví větší počet ústavních orgánů s různými charakteristikami. V Ústavě České republiky to najdeme třeba v extenzi legislativy do exekutivy a naopak. I když se stanoví, že Parlament je orgán moci zákonodárné, má zejména Poslanecká sněmovna, ale zčásti i Senát Parlamentu některé pravomoci, které překračují moc zákonodárnou. Naopak zase vláda a ministerstva mohou za stanovených podmínek přijímat právní předpisy, na základě a v mezích zákonů, samozřejmě, ale už se jedná o určitou extenzi exekutivy do legislativy a podobně.